Jako obvykle jsme se sešli na nádraží, sešlo se nás krásných 13 + Špunt, Lenka, Ája, Luky a Koudy. Když šla Špuntík koupit lístky na vlak, objevil se konečně i Yahoo. U vlaku se s námi Špunt rozloučila a my jeli do Srbska, kam nás, jak všichni víte, poslal Uter zabít draka.

V Srbsku jsme byli z technických důvodů rozděleni do dvou jakýchsi spojených rodů. Červená s černou ( bohužel s hradem černých) a zelená s modrou (s hradem modrých).

Po pár krocích jsme našli morseovou zprávu, že se máme dál vydat po stopách Uterových pomocníků. Klíště rozluštila zprávu dřív a tak také vyrazila dřív. Hned na prvním kopci jsme ji ale došli a poté už jsme šli pomíchaně. V údolí řinčel potok a bylo to ideální místo na první malinkou sváču. Přešli jsme  kopec, Klíště se zdržela zprávou a my vyšplhali na další kopec a našli zprávu, kvůli které jsme si museli svázat po dvou nohy. V další zprávě jsme potkali mnicha co otravoval a my museli být 10 minut zticha. Dál jsme přešli silnici, šli polní cestou, lesem a tak stále dál s přestávkami, které si Šnajby neodbytně vyžundral na každém kousku cesty, až jsme došli na jakousi loučku. Když se dovíte kdo vlastně dělal šipky bude vám snad jasné, kdo nakreslil jednu šipku  doleva, v zápětí doprava a nakonec správně pěšinkou přes křoví. Vyšli jsme na pole a nemohli najít šipky. Dohnalo nás Klíště a našla bílý papír na druhé straně pole. Prošli jsme lesem, u další zprávy se nikdo nezdržel, přešli jsme louku a šli opět lesem.

Zkrátka jsme se nějak tak dostali na louku, kde jsme potkali Klouzka a Ondru. Klouzek řekl, že šipky vedou dolů k potoku, a že tam někde bude oběd. Když jsme došli k potoku, žádné šipky ani zprávy jsme nenašli. Šli jsme do lesa po proudu řeky a po trošce bloudění a telefonování jsme konečně našli několikrát nepovšimnuté místo na oběd. K obědu jsme si dávali všelicos : polívky, amore mia a tak různě. Yahoo řekl, ať jídlo nevyhazujeme a dáme zbytky Primovi. Nejneobvyklejší oběd však měl kdo jiný než Yahoo s Lukášem. Stane se asi zázrak, jestli si vůbec dokážete představit co všechno tam dali. Asi nevyjmenuju zdaleka všechny přísady, ale pro představu: sem tam vyškemrali trošku zeleniny, taky hodně tlustý plátek šunky, Lukáš si řek i o mojí žampionovou polévku, jenže Yahoo řekl, že je moc hustá. No a jak jinak : Hříbě už nemohla amore mia a řekla Yahovi (což byla chyba) ať to dá Primovi. Je už snad víc než jasné, že těstoviny amore mia skončili v jejich nepochybně zvláštním obědě. Nevím kolik toho snědli, ale z toho co bylo na zemi a ani Prim to nežral si myslím, že moc ne. Zdrželi jsme se 2 hodiny! Samozřejmě jsme celou dobu neobědvali, alespoň 40minut jsme se houpali na větvích a shazovali se z větví, svazovali se ke špalku, povalovali se po zemi (pochopitelně nejvíc Yahoo a Lukáš jen nepatrně méně), pozorovali, jak se Prim hrabe v pařezu a prostě blbli. Nakonec Yahoo zavelel nástup (sám ležel a všem ostatním zakázal i si sednout) no a odešli jsme.

Nyní jsme šli proti proudu potoka, přes něj k vysoké trávě. Samozřejmě, že se Polívka s bratrem i Danielka při trhání pořezali. U další zprávy měl každý člen rodu vysbírat 1m² kamenů z pole. Jen co jsme začali, přišel Yahoo a ostatní a řekl ať toho ihned necháme, protože je zakázáno brát kameny do rukou. Když jsme poté vyšli z lesa, opět jsme se na chvíli rozdělili na dvě skupiny. Náš červenočerný rod vyrazil sice o něco dřív, ale zbytek nás brzy dohnal. Tak trochu jsme ztratili šipky, Šnajby si pohotově lehl a poté už s Bobešem nás duševně podporovali. Yahoo byl tak zoufalý, že za najití šipky vypsal odměnu 15 bodů. Nakonec jsme s Hříbětem a ještě někým našli šipky mohli jsme  pokračovat i s nevolí Šnajbiho.Vydrápali jsme se na vrchol mýtiny a Yahoo rozdal čokoládu. Po přestávce Yahoo řekl, že až uvidíme louku a u ní boudu, tak už jsme blízko a máme počkat s tím, že kdo tam bude první bude opět bodově zvýhodněn. Vrhli jsme se  kupředu za prvními i když ti už pak nešli po šipkách, ale rovnou na louku. Bohužel to byla špatná louka. Vrátili jsme se k šipkám a tentokrát už hodně trhaně jsme mířili k cíli. V předu byl Páďa s Tomášem a možná ještě s někým a Klíštětem a já kus za nimi, za mnou co bylo vidět nikdo. Poslední šipku jsem viděla směrem do pole, ale když šlo Klíště podél lesa doleva a Páďa šikmo k silnici doleva, vydala jsem se za nimi. Klíště mi řeklo, že tam byla šipka tímto směrem a tak jsme šli dál. Problém byl v tom, že tam údajně měl být ještě průzor, kterého si nikdo nevšiml, ani když si všiml té šipky doleva. Dopadlo to tak, že jsme já, Klíště, Páďa a Tomáš došli k cíli jako první, chviličku po nás Skery, kus za ním Bobeš v závěsu  s Polívkou. Asi půl hodiny jsme se tam povalovali, házeli si prázdnou láhev a pak jsme zavolali Yahoovi, ten řekl, že máme počkat na ostatní a nehnout se z místa. Za chvíli se odněkud z křoví vyřítil udýchaný Lukáš a za ním Vítek. Lukáš opět odběhl nahánět zaběhlé pomatence (třeba Yahoa a takové co se šli podívat na motorky) zpět k nám. Po chvíli se Lukáš vrátil a my šli (bez klíštěte) naproti ostatním k předposlední zprávě. Tam jsme dostali každý původní rod + vedoucí, část zaklínadla proti drakovi a také zde musel jeden člen každého rodu i vedoucí nechat jednu botu. Yahoo toho pochopitelně zneužil a tak se těm co šli napůl bosi nesli batohy, jasně, že Yahoo šel bos a nechal si také nést batoh. Omlouvá ho možná to, že nesl Danielku. V úmyslu to původně určitě neměl a ani nevím co všechno dovolil Danielce, aby to říkala.

Další zpráva nám oznamovala, že jsme u dračí sluje a také se nám přálo hodně štěstí při ničení draka. Složili jsme zaklínadlo a přečetli. V zaklínadle se stále opakovalo natrach anal anal natrach metelesko blesko anal natrach natrach anal a tak podobně.

Drak zahynul a zbyl po něm pouze dým na konci tunelu.

Opět jsme byli v CHKO, kde se nesmí rozdělávat oheň, stanovat atd. atd. Jestli na nás někdo nepřijde, byla jedna z mála jistých věcí na tomto výletě. Všechny možné i když málo pravděpodobné obavy, zahnal Šťovík když přijel v mikině jednoho hajného odkud jinud, než z hospody.  Nevěděl původně, že je to hajný, řekl mu že spíme na Kobyle a on mu řekl, že je hajný. (alespoň tak nějak to Šťovík říkal) Hajný mu nakonec řekl, že tam spát můžeme.

Hodně lidí si při obědě splnilo rozdělání ohně do tuláka amatéra a nyní to většina dovršila postavením hrobečků. Nasbíralo se dříví, rozdělal se oheň a ještě za světla si všichni postavili hrobečky a pomalu začali vařit.

Guláš chutnal snad všem stejně dobře jako mně a Hříběti. U ohně se jako vždy zpívalo, jediná věc,která mě překvapila je, že si nikdo kromě Tomáše a Destila neřekl o kus sýra. Za tmy se k nám

přidala i Špunt. Někteří si zatančili Lentkyny a kolem jedenácté nás vyhnali spát.

Noc byla nádherná, i když Hříběti musela připadat mrazivá, protože v noci se stále courala za Šťovíkem, aby ji přikryl něčím teplým. Já jsem ani neměla problémy s zimou, ale vůbec usnout a zůstat spát.

Většinou jsem se vždy po 10 minutách probudila, tak mi nezbylo nic jiného než pozorovat hvězdy, poslouchat chrápání těch co leželi okolo nebo hraní na kytaru a doprovázející zpěv.

Když jsem poprvé ráno vynořila z pod celty alespoň jedno napůl otevřené oko, Šťovík právě kupodivu vstával, nicméně když jsem pootevřela obě oči a také vstávala, opět zalezl do spacáku a spal nebo alespoň dělal, že spí. Yahoo se, jak říkal, v noci vypařil a tudíž mu uniklo docela veselé ráno. Obzvlášť dobrou náladu měla Ája, která měla v úmyslu udělat rozcvičku, v žádném případě ovšem nezářila radostí tolik jako kluci, když jim Lukáš dovolil polít vodou Klíště, na oplátku za to, že ho polila v sobotu. Dovolil jim to za poloviční trest, tedy za 25 klilů místo původních 50kliků. Nakonec z toho byl 1 decilitr na každého, kdo spal poblíž (např. Ondru nebo Destila ). Dokonce sám zkontroloval, aby neměli moc vody. Kluci byli ale zbabělí a věděli, že kdyby je i polili, ještě by od nich dostali za vyučenou a tak je jen velmi hlučně probudili. Když přiběhli zpět k ohništi, řekla jim Špunt, že když jim to stojí za 25 kliků, ať si jich udělají 50. Oni se však zeptali Lukáše, kolik jich mají teda dělat a on jim řekl 25 a on sám si je taky udělal.

Nakonec vstali všichni, nasnídali se, zabalili se, udělali jsme rojnici a sesbírali jsme zbylé odpadky  a šli jsme po zelené do Litně. Na začátku naší cesty zpět nám Klouzek ukázal louku, která se mu hrozně líbila, protože byla rozkvetlá. Upřímně na té louce nebylo nic extra. Pokračovali jsme dál po prašné lesní cestě. Ani bychom to nebyli my, kdybychom se cestou neztratili. Někde jsme asi špatně odbočili a dostali jsme se ke střelnici. Jelikož jsme nepřišli po zelené, váhavě jsme zkusili jít dál a naštěstí jsme se napojili zpět na zelenou. Dorazili jsme do Litně a jelikož jsme správní tuláci, tak jsme pochopitelně  nešli na nádraží nejkratší cestou, ačkoliv jsme neměli času na zbyt. Alespoň tak se Koudy snažil zamaskovat, že neposlechl Špunta a nevedl nás kolem benzinky kratší cestou. Motorový vagonek přijel, my se do něj narvali a vystoupili jsme až v Zadní Třebáni. Zde jsme počkali na vlak do Řevnic, který byl na svém příjezdu asi 10 minut opožděn. Do Řevnic nás přišel přivítat Yahoo a všichni jsme se rozešli.

Výlet byl vskutku báječný. Kdyby jste se divili, že jsme přijeli celkem přesně, bude to tím, že Špunt pospíchala promítat. J J J J

Dominika