Sobota 4. 7. 2009

Ráno okolo osmé hodiny se na řevnickém nádraží sešli všichni Tuláci spolu se svými rodiči. Odtamtud jsme za modrým transitem, praotcem Čechem, vyrazili směr Dobříš. Po půl hodině cesty jsme dorazili na poloprázdnou zabahněnou rosovickou louku. Na této louce jsme pomalu začali stavět své stany. V poměrném dusnu a nesnesitelném vedru to nebylo nic moc příjemného. Po očekávaném odjezdu rodičů jsme se uvelebili ve svých nově dostavených stanech a začali vybalovat. Po té si někteří z nás dali oběd a při něm jsme se seznámili s hlavními pravidly chování na táboře. Po Špuntově proslovu jsme popadli plavky a ručníky a šli jsme se smočit do blízkého Sychrovského rybníka. V táboře nás vedoucí rozdělili do pracovních skupin. Když byly umývárka, myčák a kusovník dostavěny, byl čas na večeři. Po večeři jsme se usadili v týpku, zazpívali si pár písniček a šli spát. Jelikož někteří moc zlobili, jako například David, museli se jít proběhnout.

Anika a David

Neděle 5. 7. 2009

Tento den byl v duchu dostavování tábora, koupání a přípravy na večerní táborák. Odpoledne jsme si zpestřili hrou na pašeráky, kdy jsme do své nové domoviny pašovali domácí zvířata. Před táborákem jsme vytáhli vlajku a zasekli táborovou sekerku.

Pondělí 6. 7. 2009

22.00 Je večerka a  já jdu spát, na hlídku se celkem těším

0.25 Petr mě budí a říká, že se mám převlíct, nahlídal na mě 25 minut a mě to celkem uspokojuje.

0.30 Hlídám a celkem se bojím, nad stanama je velkej vůz.

1.00 Kuba se probouzí a já mu dávám věci, pak jsem zalehl. Celou Kubovu hlídku jsem nespal, potom se mě Kuba zeptal, jak má vzbudit Annu.

6.25 Jdu na záchod a omylem probudím Kubu.

7. 30 Budíček, budíček!! řve skupinka Drahelčiců. Dneska jsem spal dlouho.

7. 35 Rozcvička, dělá ji Petr. Běžíme směr na hradovou louku. Po protažení běžíme dál. Nesnáším prodlužování rozcvičky.

Ondra

V deset hodin je večerka a já jdu spát. Ondra mě vzbudil ve 12.50 hod. Po hlídce jdu a vzbudím Annu. Když Anna hlídá, jdu si lehnout. Nikdy se mi nestalo, že bych se probudil až na budíček. Rozcvička byla delší než ta první. Po rozcvičce jsme měli snídani. Po snídani přišel Štěpán, převlečený za Kroka. Řekl nám, že máme postavit oltář. Po obědě jsme měli volno. Když bylo volno, začalo pršet a bouřit. Když pršelo, měli jsme si přinést látku a z ní vystřihnout kolečko. Kolečko látky bylo na měšec, který byl na body. Kdo měl měšec hotový, mohl jít do stanu. Po večeři a proslovu byla večerka.

Jakub

Úterý 7. 7. 2009

V pondělí večer jsme v táboře byli (v rámci hry) donuceni připravit se na přespání v lese a poté se družinky pod dočasným vedením svých vojvodů odebraly na předem určená stanoviště. Zde (od této chvíle je kronika psána z pohledu družiny Municů) byly postaveny přístřešky, ujasněná jistá pravidla a rozluštěna šifra, kteroužto dostali jsme před odchodem z tábora společně s erárním mobilem, svíčkami, sklenicí a sáčkem s jídlem a potřebami na výrobu čaje (3 sáčky černého čaje a cukr). Pak nás opustil Vojvoda, v našem případě tedy Čermák Petr. Teď zbývalo jen domluvit, jak výše zmiňovaný kus kůry se šifrou uchránit před zlými duchy. Po večeři a zákazu vaření čaje na posvátném, svíčkou, chrampejštím a toaletním papírem rozdělaném ohni byl postaven wall, který nám měl pomoci při obraně…nepomohl. Po té, co padla tma, jsme zapálili svíčku a pod ní umístili kůrus šifrou, postavili hlídku, ale v našem případě se jednalo jen o to, kdo bude sedět na pařezu u ohně a svíčky, zatímco ostatní se rozešli do svých přístřešků, kde bděli do doby, než nás přepadli. První vlnu představovala Špunt s Víťou, když jsme odrazili ty, tak jsme se sešli u svíčky, jelikož oheň vyhasl a chvíli se bavili. To z křoví vyskočil Štěpán, srazil si světýlko představující jeho život a se slovy: „Takhle to nemá cenu“ se odebral pryč. Aby to cenu mělo, rozešli jsme se zpátky na svá stanoviště a asi po hodině a půl až dvou hodinách jsme vzdali čekání na Petra, zhasli svíci a šli spát.

Ráno jsme se sbalili a odešli do tábora, kde byla snídaně, chvíle volna a pak se šlo (v rámci hry) sbírat jakési rostlinky. Hra spočívala v tom, že skupiny vysílaly vždy dva, kteří běželi do lesa za softíkovou loukou, kde četli jména rostlin a běhali zpět zapsat je do seznamu. Květiny z tohoto seznamu se museli později najít, určit a zapamatovat do přezkoušení. Následoval oběd, po něm polední klid a pak další hra… Tato hra spočívala v tom, že každá družina dostala papírek s jistým vzorem , pak druhý za sbírání dřeva a třetí za soutěž. Po táboře byli rozmístěny šifry s indiciemi, které měly napovědět, kterému vedoucímu máme přinést který papírek. Vedoucí byli rozmístěni po okolí a vždy u sebe měli piktogram znázorňující jak zemřeli (znázorňovali totiž mrtvé duchy jak slavných tak obyčejných českých občanů a vládců). Po této hře se notně rozpršelo, a tak se účastníci tábora uchýlili k činnostem jako je: čtení, spánek, hraní karet apod.

Koncem dne byla už jen večeře, povinná hygiena a večerka.

(Majda??)

Středa 8. 7. 2009

Je večerka a já už spím. V týpku ještě dohrávají poslední písně. David mě vzbudil na hlídku ve 3.45. Já se probouzím a jdu hlídat, docela se bojím, jdu spát ve 4.45. Probouzím se v 7.15. Po vyspání jdu na záchod a pak si jdu vyčistit zuby a na rozcvičku. Když jsme přiběhli z rozcvičky, byla příprava na snídani, umyli jsme si ruce a byl nástup, k snídani jsme měli chleba namazanej. Po snídani jsme šli na dřevo. Pak byl oběd a po obědě jsme šli po stopách Bivoje (šli jsme na Ypsilonku, do Bukový, do Malé Bukové a jiná stanoviště). My šli na všechny. Když jsme přišli do tábora, měli jsme svačinu a běželi jsme pro kožešiny, David ukořistil lišku, pak jsme měli osobní volno, večeři a večerku.

Kikoš

Čtvrtek 9. 7. 2009

Ráno po budíčku se vyrazilo na rozcvičku a po ranní očistě byla snídaně. Snídaně probíhala ve velmi zábavném duchu – nejdříve započala debata o tom, na jakém WC má být jaká štětka, debata pokračovala i přes to, zda-li Tomáš držící bobříka mlčení má klikovat za napsané slovo… Snídaně byla zakončena svržením Špunta – kněžny Libuše z trůnu (aneb „hanba mužům, kterým žena vládne“) a zvolením Vítka. Po zrušení kontroly úklidu všichni provolávali slávu, avšak jen do té doby, než nás Vítek kvůli nedostatku potravy vyhostil do lesa.

(zde začíná vyprávění Vršovců) My jsme se vypravili do lesa za softíkovou louku, kde jsme se utábořili. Po obstarání ohně a malém přídělu nasbíraných borůvek jsme začali rozdělávat těsto z přidělené mouky, vody a soli – nic jiného jsme neměli, protože jsme si odmítli kupovat jídlo za body. Nejdříve jsme dělali „borůvkové placky“ na víčkách, ale vzhledem k připálenosti, nedovařenosti a celkovému stavu tohoto původně jídla se z „výtečných placek“ stalo létající frisbee. Uznali jsme tedy, že těsto budeme namotávat na klacky. Když už jsme byli skoro po obědě, začalo pršet. Všichni si začali stavět přístřešky a když už bylo dílo u konce, déšť ustal. Po několika partičkách Bangu jsme se vrátili zpět do tábora, kde jsme se dozvěděli, že půjdeme hrát hru se skauty z vedlejšího tábora. Hra byla vlastně něco mezi hrady a veverkami. Pro tuláky skončila hra vítězstvím a remízou. Po večeři byl večerní program a potom už večerka.

Ela

Pátek 10. 7. 2009

Slyšeli jsme „budíček“ a šli se rozcvičit. Potom byla dobrá snídaně. Špunt nám oznámil, že bychom měli mít na bráně znak lva – jako Bruncvík, a tak jsme si sbalili věci na jednodenní výlet. Nejdřív jsme museli vyluštit šifru (nyní vypráví Municové). Vydali jsme se po stopách Bruncvíka. Šli jsme podél bílých šipek. Dorazili jsme k Jantarové hoře a tam jsme chodili pořád a pořád dokola. Pak jsme si sedli u hnízda ptáka Noha. Už jsme nevěděli kudy dál, tak jsme otevřeli nápovědu a v ní stálo: „Najděte hnízdo ptáka Noha.“ Což Tobiáše dost podráždilo. Načež jsme zavolali Špuntovi, že nás nápověda dovedla tam, kde právě stojíme, tak nám poradila a my šli dál podle šipek. Došli jsme k dalšímu stanovišti. Nyní jsme měli nasbírat hromadu dříví. Bylo to úplně nejlehčí. Podepsali jsme se a šli dál. Našli jsme další stanoviště, kde byl Špuntův plyšák Hugo a třikrát nabodlá čtvrtka se lvem. Naším úkolem bylo strefit Huga. To se nám podařilo a mohli jsme si vzít lva i Huga, jelikož jsme byli poslední. Po chvíli chůze jsme našli ohniště a u něj ležel vzkaz: „Zde si dejte oběd“. Tak jsme poslechli a oběd jsme si dali. Když jsme opouštěli osadu, zalili a uklidili jsme ohniště. Pak jsme vyrazili k dalšímu stanovišti plnému mravenců. Přišli jsme ke „stromu radosti“ a tam visela téměř nerozluštitelná šifra a vzkaz: „Radujte se jednu minutu a rozluštěte šifru.“ Na dalším stanovišti byl papír a na něm stálo, že si máme vyrobit meč z připravených materiálů. No a před námi byl velký kopec a na kopci hádanka. Když jsme ji rozluštili, šli jsme dál a přišli k sedmému stanovišti. Tam do nás začali cpát pendreky a sladkosti se slovy: „Jezte, pijte a radujte se s námi!“ Naše družinka hned věděla, o co tu běží, a tak jsme si vzali sladkosti, mečem přemohli vedoucí a šli do tábora. Tam nás ale čekal ještě jeden úkol. V zemi byli lahve a v nich kroužek představující Bruncvíkův prsten a my museli víčky od ešusu nosit vodu z potoka až láhev byla plná a my mohli kroužek vyndat (na důkaz toho, že jsme z tábora). Municové sice byli první, ale vzhledem k tomu, že jsme měli otevřeno osm nápověd, tak nám čas přibyl a my skončili jako třetí. Potom jsme si vzali body, území a šli spát.

Terka a Eliška

Sobota 11. 7. 2009

V noci ve dvě hodiny mě Anika vzbudila, že máme hlídku. Před stanem na nás čekal Jirka a vyprávěl nám o tom, co se za jeho a Davidovy hlídky stalo, že kempili pod stožárem, že někdo vyraboval kuchyň, procházel se po louce a shodil várnici. Naše skoro dvouhodinová hlídka naštěstí však proběhla dobře. Anika se většinu času smála, zpočátku sobě, potom Kikošově a Jirkově orchestru a nápadu přetočit Davidovy hodinky o čtvrt hodiny dopředu. Nenapadlo nás ovšem, že Kikoš hlídající po nás má své. Potom, co vylezl ze stanu, se nás hned začal ptát, co se stalo, že je teprve 3:45 a že hlídá až od čtyř. Nakonec nám ale uvěřil, že hlídáme podle Davidových hodinek a že jsme ho vzbudily správně a my jsme konečně mohly jít spát.

Ráno byl budíček, několik lidí ještě dobalovalo věci do aqvaparku a po snídani prvních osm lidí vydalo k závoře čekat na transit. Po příjezdu do Příbrami jsme strávili asi půl hodiny čekáním na ostatní. Když už byli před aqvaparkem všichni a všechno bylo domluveno, mohli jsme někteří celí natěšení se umýt, někteří smutní, že jejich plán s domácím olejem nevyjde, jít dovnitř. Hlavní, co si pamatuju, jsou naše velmi početné vláčky na tobogánu, při kterých vždycky první narazil do stěny a všechna voda vyletěla ven a na kohoutí zápasy, po kterých ještě v pondělí některé bolelo za krkem. Po koupání následoval oběd v hospodě a dále výlet na Svatou Horu, kde jsme absolvovali Špuntův kurz první pomoci a prohlídku. Po prohlídce jsme šli zpátky do Příbrami, odkud někteří jeli autem zpátky do tábora. Na mě bohužel nezbylo místo, a tak jsem spolu asi se sedmi lidmi a Špuntem šla na autobus. Cestou jsme si zahráli hru na hamouna s jablkem. Začalo to normálně, po chvilce už ale zbyla jen stopka a po vystoupení z autobusu už jen malinkatá tříska. Hamounem se nakonec stal Špunt. V Dobříši jsme si potom zašli do obchodu, obklopeném bezdomovci, pro Majdu si přijeli rodiče, a jelikož už bylo asi 17:30, museli jsme se vydat do tábora. Několikrát jsme se sice za pomoci GPSky ztratili, ale nakonec jsme v pořádku došli do tábora.

Daniela

Neděle 12. 7. 2009

Ještě v sobotu večer jsme u lesa uviděli a uslyšeli zvláštní skupinu lidí. Byli to starší tuláci, kteří hlásali, že jsou rod Lučanů a že přišli obsadit naše území. Bitvu vyhraje ten, jehož znak bude na konci viset na bráně. To znamenalo jediné, v noci bude přepad!! Rozdělili jsme si hlídky po dvou. Já byla s Kubou a ale nakonec jsme nehlídali, protože přepad byl už v jednu. Nevím, kdo mě vzbudil, ale rovnou jsem běžela k bráně. Všude byl hrozný zmatek, protože vedoucí pozvali skautky a my jsme nevěděli, koho chytat. Přepadníci několikrát ukradli náš znak, ale my jsme ho pokaždé vrátili zpátky, a proto jsme to nakonec vyhráli. Spousta lidí spadla do bláta nebo byla lehce zraněna.

Ráno byly k snídani jako obvykle chleby s marmeládou, medem nebo paštikou. Po snídani byla brutální kontrola úklidu. Tři stany měly letecký den. Poté byly mezi skupinky rozděleny drobné práce v táboře. U nás převzala velení Johana, protože Tomáš si musel uklidit. Dostali jsme za úkol postavit držák na toaleťák na holčičím WC a stojan na hypermangan u kluků. Držák na toaleťák se nám povedl, ale to druhé bylo horší. Ondra donesl moc krátké kolíky. Protože jsme nemohli žádné vhodné najít, donesla jsem tři obří sloní kolíky. Vítek usoudil, že jsou moc velké a Ondru chytlo psycho. Když jsme to dodělali, byl už čas na oběd. A po poledním klidu konečně přijeli rodiče. Dovezli spoustu jídla a nové oblečení. Někteří s nimi pak šli na procházku. Po odjezdu rodičů se hrála hra na první pomoc. Po večeři byl velký táborák na oslavu slunovratu a prodloužená večerka.

Anna

Pondělí 13. 7. 2009

V neděli večer byla prodloužená večerka, ale i přesto jsme se dostali do postelí poměrně brzo. Hlídku měl zřejmě rod Drahelčických. Ráno byl asi budíček, ale mě vzbudil až výkřik „nástup na rozcvičku“. Málem jsem to nestihl, ale nakonec jo. Rozcvička proběhla jako obvykle, nudně a namáhavě, po ní jsme šli provést ranní hygienu. Dopoledne proběhlo velmi oddechově, ale přesto jsme se dočkali násedu v týpku za účelem nabarvení ponč. Každý jsme si své pončo připravili na batikování. Později nám byla prozrazena informace, kterou už jsme věděli, že si půjdeme odpracovat pobyt na této louce. Po obědě jsme si sbalili batohy, přičemž někdo bral pily a někdo sekery. Po chvíli jsme vyrazili směr Ypsilonka. Někteří pracovali a někteří moc ne. Naším úkolem bylo vyndavat nepořádek z rigolů u cesty a vytrhávat nálety. Takto jsme pokračovali až někam za Téčko, kde jsme si dali sváču a vyrazili na druhou stranu. Tam jsme šli asi dvě hodiny a pak jsme to otočili zpět do tábora, kde jsme zjistili, že ponča, která jsme si před odchodem připravili na batikování, jsou nabarvena špatně a každá družinka má jinou barvu. Po té jsme měli až do večeře osobní volno. Po večeři byl krátký násed v týpku, zahrálo se pár písniček a menší šli spát. My větší jsme si měli sbalit na dvoudenní výlet. Nás sedm větších se tedy sešlo v týpku, kde nám Petr řekl, že budeme těm menším dělat bojovku. A tak jsme já, Tomáš, Tobiáš, Daniela, Anika, David a Radek vyrazili za potok, kde jsme nechali batohy a rozmístili jsme se až ke Golemu, odkud měli malý začínat. Naším úkolem bylo je po cestě strašit. Po bojovce jsme se sešli u Petra, který byl u posledního stanoviště. Tam malý složili zprávu, podle které jsme my větší měli pokračovat v cestě za živou vodou. Menší tedy šli spát a my se vydali na cestu.

Vojta a Radek

Bohužel kvůli zhoršujícímu se počasí se už nestíhaly moc psát kroniky, a tak zbytek tábora pouze telegraficky. Najde-li se někdo, kdo dopíše podrobnou kroniku, budem jen rádi…

Úterý 14. 7. 2009

Po nočním pochodu měli velký výsadek za Horymírem do Neumětel, zpět do tábora šli za pomoci GPS a několika styčných bodů (jako například ešusy, jídlo, bonbóny, zmrzliny, sirky..), díky ne úplně dobré teamové spolupráci nastaly zajímavé situace typu: Tomáš měl pět zmrzlin, někdo jedl studenou konzervu apod. Druhá půlka v táboře hrála různé hry jako například Panelák, nebo Ovce.

Středa 15. 7. 2009

Středa byla dnem ve znamení Golema, po dopolední bouřce si družiny vyrobily vlastního golema a odpoledne se hrály hrady o šem. Rabi Löw totiž zanechal tři různé šemy, pouze jeden byl ale bezchybný. Tuto hru vyhráli Vršovci.

Čtvrtek 16. 7. 2009

Tohoto dne se z Rosovické louky stal na chvíli Děvín a muži byli vyhoštěni. O louku proběhla dívčí válka alá vodníci. Po několika nájezdech můžského plémě nezůstal žádný lavór plný vody, atak si muži vybojovali právo vrátit se do tábora. Po vodnících jsme se šli vykoupat, aby to těm, kteří při hře náhodou zůstali suší, nebylo líto. Po večeři se postupně oživili všichni Golemové a družinky vyrazili na závěrečnou etapovku za Blanickými rytíři.

Pátek 17. 7. 2009

Ráno se na Rozárce, kde nocovali bok po boku Drahelčičtí, Vršovci i Municové, začalo ozývat pískání morseovky. Podle pokynů se brzy rody vydali na cestu. Ta vedla od člověka k člověku, každý měl pro rod úkol a každý jim za to dal nějakou informaci o blanických rytířích a těm nejlepším i území. Úkoly byly rozmanité – vázání uzlů, prolézání sítí, přenášení ohně, potápění plavce na kajaku, skládání básničky apod. Po návratu do tábora nastalo vybalování a příprava na závěrečný oheň a pomalé odbourávání nepotřebných věcí (jako umývárka jak dětí, tak nádobíJ ). Tuto činnost však přerušila neuvěřitelná dvouhodinová bouřka doprovázená přívalem nejen vody, ale i krup. Louka byla chvíli zasněžena a chvíli pod vodou… Počasí se umouřilo až kolem osmé, a tak se výprava za Blanickými rytíři nekonala, jelikož když jsme zvládli tohle, zvládneme i to ostatní. Všichni jsme se sešli u závěrečného ohně, proběhlo vyhodnocení celotáborové hry jednotlivců i družin a pak jsme se všichni společně vydali na mečový vršek, kde se s oddílem rozloučila jako vedoucí Špunt a oddílový meč z ohně přebral Zdeněk a Petr. V týpku jsme zazpívali pár písniček a šli spát.

Sobota 18. 7. 2009

A nezaprší a nezaprší…. tak to si asi nikdo neřekl, neboť od rána lilo jako z konve. Pustili jsme se i přes špatné počasí do bourání a cca ve tři hodiny s poslední písničkou padl i stožár a my se vydali k domovům. Za rok zase AHOOOJ!