Do Josefova dolu jsme dorazili někdy v 11h, naložili batohy na záda, boby a saně a vydali se po žluté do kopce. Nejdřív to vypadalo, že žádný sníh nebude, ale žlutá hned odbočila z cesty a my se začali brodit propadajícím se mokrým sněhem do prudkého kopce. Po půl kilometru jsme se napojili na cestu, která se přes zimu upravuje pro běžkaře, takže byla pěkně utažená a šlo se líp. V půlce jsme si dali pauzu a snědli nějaké řízky z domova. Bylo hezky a nikam jsme moc nespěchali.

Když jsme dorazili na chatu, hned jsme museli rozdělat oheň v kamnech, protože byla dost vymrzlá a navíc někteří měli už teď mokré nohy z výstupu a následného bobování u chaty. Začalo sušení, opět jsme se pustili do řízků a začali hrát Bang, na který se všichni hodně těšili. V osmi lidech (nebo dvojicích) je to dost zdlouhavá hra, takže se odpoledne pomalu přehouplo do podvečera a my začali připravovat večeři. Všichni se pustili do škrábání brambor, krájení buřtů a cibule. Vše se povedlo a zvládli jsme to i bez Špunta, která bohužel musela zůstat se zvrklým kotníkem doma. Když se setmělo přišla na řadu hra inspirovaná rozšířením z oblíbeného Bangu - Měst duchů. Venku v okolí chaty se rozsvítilo několik svíček, u kterých byly kartičky. Ty ovšem hlídali duchové, kteří mohli po dětech házet sněhové koule a tak je vyřazovat. V hlubokém a mokrém propadajícím se sněhu není jednoduché běhat, takže hra byla docela náročná a všichni se opět dost zmáčeli. Po hře jsme venku ještě pozorovali hvězdy a učili se souhvězdí. Chata Čmelák v Jizerských horách se totiž nachází ve světelné rezervaci, takže tu k tomu jsou opravdu dobré podmínky.

Po dalším dlouhém kole Bangu jsme si už zalezli do patra do spacáků a Petr s Domčou hráli na kytaru na dobrou noc. Mnozí ale slyšeli jen začátek první písničky a pak už usnuli. V noci se občas ozývaly výkřiky jako "Bang" a "Vedle", nebo "Dej sem tu kartu!", jak se některým zdálo o hře. Ráno jsme se postupně probudili a nasnídali buchet od maminek. Potom jsme se vydali ma výlet k protržené přehradě. Cesta se opět stala docela náročnou, když jsme slezli z běžkařské cesty na turistickou žlutou, která vedla mezi nízkými smrčky. Všichni jsme se propadali a ti, kdo se snažili jet na bobech, většinou skončili pod smrčkem, protože u nich byly vytáté díry ve sněhu. Já jsem u přehrady šel kopat cache, zatímco ostatní se vydali zkoumat místní říčku, jestli náhodou není zlatonostná. Říkali, že se jikm žádný valoun najít nepodařilo, ale zato měli opět mokřejší boty. Takže jsme se vydali zpět vařit oběd a na další kolo sušení. A samozřejmě Bangu.

K obědu jsme dojedli buřtguláš, pak si každý začal dělat svoje fazole z koncervy a na závěr se ještě dodělala společná polévka. Takže jsme se dosyta najedli a zasedli k onomu oblíbenému Bangu.

Pak už nezbývalo, než uklidit chalupu, zabalit a vydat se zpět k autům. Dolů to šlo z kopce dost rychle a někdy kolem čtvrté hodiny jsme odjížděli domů.

Letos výlet na čmelák byl asi pohodovější, než první předloni, kdy bylo mnohem víc čerstvého sněhu. Letos byl zato dost mokrý, a tak celý pobyt byl ve znamení neustálého sušení věcí. Ale užili jsme si to.