Za třeskutých lednových mrazů jsme se vydali na sněhem zapadané Brdy na přespání.
Takhle nějak by vypadal začátek kroniky drsného zimího čundru. Akorát letos nemrzne a sníh nepadá, tak se musíme spokojit s +5°C. Aspoň mlha byla pořádná.

Na přespání vyrazil Zdenda s Petrem a tři stateční Tuláci Adam, Toba a Vašek už po Aljašce. Z THC jsem vyrazil jen já se Špuntem. Sešli jsme se pod házenou po 18hod. To byla samozřejmě už tma a slušná mlha. Aby to bylo zajímavé, zvolili jsme méně jasnou cestu, kterou nám poradil Petr a mě se líbila, protože kopec z Dawsonu by byl určitě hroznej.
Vyfuněli jsme teda na Červenejch louku, prošli úvozem na tu kamenitou cestu, jako když se jde na Orlí hnízdo. Pak jsme ale nad jezírkem odbočili po cestě doprava, která dle Petra měla vést přímo do lomu na Strážném, kde se spalo. Že to bude složitější nám došlo, když cesta začala podezřele klesat zpět k asfaltce na Mníšek. Proto jsme odbočili vlevo a začali šplhat na Strážný. Postupně se ztratila i cesta a my šli přes nějakou paseku s malými smrčky. Na Strážný jsme samozřejmě došli ze strany, kde tábořiště není, takže jsme ho po vrstevnici ještě museli oblejzat kamenitým polem.
Nakonec jsme ale přišli (spíš skoro slanili z úplně divného směru po skále) na pěkné tábořiště Želva, kde už Tuláci měli oheň, kluci postavené přístřešky a hrálo se na kytaru. Poseděli jsme u ohně, probrali staré historky (nechte si od Petra někdy vyprávět, jak těžké to bylo v době bez mobilů, ale ať u toho není Zdenda, protože dodnes skřípe zubama, když si vzpomene na čtyřhodinové čekání na dálnici v Brně, kde ho Petr zapoměl) a vzpomínali, kdo kde poprvé spal venku. Pak už jsme zalezli do přístřešků, hrobečků a hamak a do rána spokojeně vlhli v husté mlze.
Ráno snídaně, pár písniček a fičeli jsme domů plnit nedělní rodinné návštěvy apod. Už se těším na nějaký delší čundr:)