Tak jak je to s tím Alvarezem???

No jak všichni jiste víte, štěstí nám nepřálo a v Rosovicích  jsme najít Alvareze nestihli... (Značná část dětí ochořela a tak byl tábor ukončen o něco dříve.)

Nic však jentak nevzdáváme, a proto jsme se po jeho stopách vydali ještě jednou, tentokráte jsme hledali skalní město, kde byl Alvarez uvězněn před svou smrtí. (viz. Alvarézův deník)

Vše se začalo na berounském náměstí, kde jsme nejprve rozehráli partii šachů s živými figurkami,tedy rozehráli, po chvilce posouval figurkami pouze Tomáš a to na obou stranách, což se brzy změnilo v pokrevní souboj s bratrancem Cyrilem.Až po vítězném zakončení jsme teprvá pokračovali pěkně krůček po krůčku až ke zlatým Gambalám  (to jsou rybky), ty jsme na důkaz našich dovedností ještě jednou ulovili, a další část cesty jsme šli víceméně po družinkách. Nejprve jsme se procvičili v luštění zpráv, znalostí zakládání ohňů, dále střeleckou šikovností a mnohým dalším, až jsme se nakonec dostali k vytouženému skalnímu městu. Zde jsme  si vyzkoušeli Rodrigovu roli(až na jednoho člena družinky, který jakožto Alvaréz házel klíč) a chytali Alvarezův klíč. Alva.. byl vězněm ve věži s tlustýmy zdmi. V cele měl sice klíč od svého žaláře, ale dveře šly odemykat pouze zvenčí a neměly ani okénko ani škvíru, kterou by se dal klíč prostrčit a tak mu nezbývalo než pokusit se hodit klíč věrnému příteli Rodrigovi, jenž ho chytal na úzké římse pod věží. Naší družince se podařilo strefit terč pod věží (to jakože Rodriga ) vcelku dosti blízko středu. Na pokusy dalších družinek se muselo ještě chvilku počkat, protože po trase ztratili značení, což jim vůbec nevadilo a jako by se nechumelilo, v klidu se vydali vlastní cestou dál.... Abych to ale nepřikrášlovala, tak raději svůj komntář zkrátím, pánč bohužel neznám detaily jejich ztracení. O tom už vám zkrátka bude muset povyprávět někdo jiný.

My mezitím pomaloučku polehoučku začali vařit své obědy a někteří hráli na mrtvého brouka. (Jak se to hraje se zeptejte raději Kristýnky.) 

Naštěstí se naše bludičky nezatoulali příliš daleko, takže se brzy našli, aby si také hodili klíčem. Nikdo už blíže středu nedohodil, čímž připadl klíč nám, abychom mohli objevit mapu ukrytou uvnitř. Ta nás zavedla k Alvarezovu nedalekému hrobu, který jsme jak se patří zkrášlili a upravili (i náhrobní kámen jsme přinesli) a tím jsme se s ním rozloučili.

Minutka ticha a odhalení celého Alvarezova tajemství mizí v dáli.... Deník nás nedovedl dál než k jeho hrobu, takže jediné, co jsme po něm nalezli, byli jeho ostatky a onen klíč, jenž kdysi rozhodnul o jeho osudu.  Víme jen, že tak špatně skončil, jelikož se špatnou pochodil u Aztéků při hledání jejich zlata. Sic ho snad i našel, ale nemohl si ho vzít nebo spíše ukrást neb byl smrtí ztrestán. A my, což je politováníhodné, poklad nedokázali objevit. Snad někdy příště, nebo někdo jiný bude mít větší štěstí,.....

Dominika