Jak to vypadalo na výletě 7.2. do Koněprus  ?

Tuto sobotu v ranních hodinách jsme se sešli na nádraží. V počtu asi 13 + Prim jsme nastoupili do vlaku, který nás dovezl do Berouna. S Luckou jsme seděli na dohled Honzy a se zájmem a zvědavostí jsme pozorovali jak se noří do svého velkého batohu. Po chvíli vylovil pochybný kus papíru s makrelou, tvrdil, že nesnídal, ale nakonec svou trochu zvláštní snídani nesnědl a zandal zpět.

V Berouně nám Honza oznámil, že nyní jdeme rovnou za nosem. S trochou podezíravostí jsme se vydali dál. Špunt s sebou naštěstí měla mapu. Prošli jsme jakousi vesničku kousek od Berouna, až jsme po polní cestě došli k menšímu palouku s cedulí čertovi schody, přes který nebylo vidět. Abychom zjistili zda jsou ty schody za obzorem, vydali jsme se s Luckou přes palouk. Za paloukem ovšem žádné schody nebyly, ale byl zde výhled na Beroun.

Po cestě jsme si zahráli „Honzo vstávej“ . Po krátkém, trochu prudším kopci  se nám po levici ukázal sice lom, ale ne „čertovi schody“.

Na jedné strmé louce jsme se nasvačili a pokračovali z kopce dolů. Překročili jsme  potok a vydali se po mírném kopečku dolů, zase nahoru. Zde foukal nádherný silný vítr. Špunt chtěla pouštět jako draka a Klouzek jí nakonec na chvíli vyhověl.

Po slezení těchto kopců, Honza vyhlásil hru „NE“, chlubil se, že cvičil a hrozně chtěl hrát.

Oběd byl u zabetonovaného průlezu, kde byla hra přerušena. Zde si každý udělal polévku a zájemci si poté dali čočku. Asi uprostřed oběda jsme si mohli myslet, že zázraky se dějí. Jahůdka se chtěl smilovat nad uvázaným Primem a darovat mu makrelu. Velký omyl, začal ochutnávat a půlku jí snědl, až po připomínce, že Primovi nikdy nic nenechá, daroval jako zázrakem druhou půlku ryby chudákovi psovi.

Hra byla obnovena a pokračovalo se dál do kopce. Dál se nám naskytl pohled na čertovi schody.

Po chvíli jsme konečně došli k našemu cíli a to k Axamitové bráně. Zde už Honzovi došla trpělivost a dobrovolně mi je vydal.

Došli jsme opět na nádraží do Berouna a pak vlakem hurá domů. Sirky ze hry nakonec zbyly mně, Skerymu a možná Jirkovi jedna.

Výlet byl nakonec zdařený a myslím, že se líbil. Naštěstí nám přálo i počasí.    

Dominika