Přenádherný narozeninový den

Z Reevnice town zastávky podbrdského pacifiku jsme se dopravili do bývalé pevnosti Fort Beroun a odtamtud s veselými písničkami od vysoce veselého zpěváka až do Skryjí. Poté přišlo na řadu žebrání vody, někteří uspěli, jiní ne a ostatním stačila voda z domova. Hned na začátku se vyhlásila hra „ne“a ačkoli se Yahoo jako vždy kasal, jak to už báječně umí, po sedmi minutách mu nezbyla jediná sirka.

Cestička nás vedla přes hory a přes lesy až k zřícenině pevnosti Fort Teerov. Yahoodka pochopitelně zas vymyslel jednu z jeho báječných her, která spočívala v tom, že jsme měli spočítat všechny samohlásky na informační tabuli o této zřícenině. Jo, všichni vyběhli jak zběsilí honem, honem, aby tam byli co nejdřív. Jenže nakonec to četli tak tři čtyři lidi, kteří se ztratili za neustálého kmitání tabule. Ještě jsme pátrali po sladkém pokladě a vydali se dál.

Nicméně to byl lechčejc dosažitelný cíl naší cesty. Ten těžší teprve přišel. Museli jsme se dostat na vrchol kopce, napůl skály, zavalené po celém povrchu silnou vrstvou drobného kamení. Já, Yahoodka, Renata a Jirka jsme šli jako poslední asi s největším rizikem úrazu i když ti nahoře co na nás shazovali ty velký balvany, to taky neměli nejbezpečnější. I přes překážky jsme se ale nakonec všichni se všemi částmi našich těl vydrápali nahoru. Ale přece, nebyl by to pochopitelně  Šnajbi, aby se jemu něco nestalo a tak se neobešel bez spadlého kamene na prst. (Ne, že by se Yahoodka  vyznal v „zuzance“, ale ten prst mu ovázal. )

Po tomto horolezeckém výkonu tedy bylo nejhorší za námi. Ani byste nevěřili kolik bedel jsme cestou našli. Zhruba 70 % naší výpravy si neslo velké klobouky bedel. Sesklouzali s nimi ale jen jeden kopec a pak začala menší bedlová válka. Jediný Jirka dostal svou bedlu hrdině až do Fort Beroun, ovšem nechci vám ani říkat, co a díky komu se s ní poté stalo. Snadno si domyslíte, když vám řeknu, že domů ji už nedonesl.

Nakonec jsme ňák doťapkali až k nějaký vesničce asi hoďku  od odjezdu autobusu, takže se oběd rychle shltal. Nedivte se, že kvůli nepříliš velkému zájmu půlka jídla skončila v pangejtu. Neboť byl domácí kur na zelenině s chlebem. (No nic, o chuťových buňkách Yahoodky se radši nebudu vyjadřovat.)

Poté jsme složili zkoušku výdrže našich žaludků, neboť popobíhání na autobus podle mě není vhodný hned po obědě. 

Na vlnách Yahoodkovy kytary jsme dojeli opět do Fort Beroun, necelou hodinku jsme se tam poflakovali a pak už jen (dostavníkem) do Reevnice town. 

Že byl výlet skvělej, není sebemenších pochyb.