ČTVRTEK 13.7. – ODJEZD NA PŘÍPRAVÁK

V tento den jsme už ráno v 9 hodin měli sraz u klubovny. Po naložení věcí jsme odjeli třemi auty: Se Šťovíkem, s Liborem a s Michalem. Na místě budoucího tábora jsme opět viděli jen zelenou louku, a tak jsme začali nosit uskladněné tyče na týpko. Pak jsme jeli k Běžkyni pro podsady a dřevo. Honza s Pavlem se ujali práce stavění kuchyně a Šťovík s Lukášem a Péťou stavby velkého týpka. Já s Michalem a Štěpou jsme řezali kůly na stoly a lavice v týpku. Po této těžké práci násladoval malý svačinový oběd. Po krátkém poledním klidu jsme v této práci pokračovali, ale nikomu se nechtělo stavět kamna. V kuchyni přibyl výdeják a holky postavili latriny. Já,Péťa,Šťepán,a Lukáš jsme závodili se Šťovíkem a Michalem ve stavbě m. týpka. Šťovík začal později, ale my nejdřív dali plachtu obráceně a pak nám týpko málem spadlo až nám musel pomoci Petr.

PÁTEK 14.7. – DEŠTIVÝ PŘÍPRAVÁK

Ráno v 7 hod. nebo I dřív jsme se probudili z nepohodlné noci. Z hrůzou jsme zjistili že prší. Ale Šťovík rozhodl, že se bude stavět a hlavně, že se postaví kamna. Tak jsme se této špinavé práce ujali. Honza s Pavlem a Šťěpánem byli stavěči a já,Koudy a Kamzík bahňáci a Šťovík s Michalem nosiči. Mezitím Lukáš s Péťou kopali odpadku s použitím fresh-systému. Rozbil se ale holčičí záchod, a tak si Šťovík poslal pro náhradní díly. Taky Šťovík zavedl v táboře čas jako v Etiopii, kolébce pravěku, o dvě hodiny zpátky. Po obědě jsme kvůli dešti pracovali v kuchyni a v týpku a vyráběli rošty. K večeru jsme s Pavlem v týpku udělali stoly. Když Šťovík odjel do Řevnic, přijeli paní z tábora Ohradnice, kteří tu chtěli spolu se 40ti dětmi přespat. Špunt je provedl po táboře.

SOBOTA 15.7. – STAVBA STANŮ

Tato noc se odehrála bez problémů a holky spali sami v m. týpku. Špunt nás vzbudil v 8 hod. a po snídani se přivalili prťata s rodiči, kteří tu celý den zavazeli a občas pomohli nováčkům. Po odjezdu větší části rodičů Šťovík započal výklad a názornou ukázku stavby stanu. Potom se rozjelo stavění naplno. Každý si pracoval sám na svém stanu s vyjímkou dělnického družstva Péťa-Lukáš-Štěpán, kteří stavěli celkem tři stany. Já s Ondrou jsme nezvládli zadní krokev, tak jsme jí museli třikrát bourat. Pak bylo až do skvělé večeře osobní volno a potom další, v němž malí šli se Šťovíkem porazit stožár a odkůrovat ho. Pak hráli skoro všichni s Lukášem středověk. Posléze byl násed v týpku, na kterém se mluvilo o organizačních věcech a konečně jsme si lehli do měkkých postelí.

NEDĚLE 16.7. – ZAHÁJENÍ

Po první klidné noci se v týpku rozdělily práce na dopoledne. Já s Ondrou a Alčou jsme dělali myčák a kopali výlevku, Lenka s Verčou tloukli pravěkou nástěnku a Šťovík s Honzou postavili ještě pravěčejší bránu z březového dřeva. Pavel s Péťou a Klouzkem vybudovali krásnou umývárku a malí nosili dřevo. Taky jsme zjistili, že nefunguje ani jeden záchod, takže jsme to přes den museli nějak vydržet. Při mytí nádobí se rozpršelo a začal polední klid. Bouřka se po chvíli uklidnila a my se převlíkli do pravěkého oblečení. Zahajoval se totiž tábor. Až po několikerém vytažení a stažení vlajky se nám podařilo tábor zahájit. Potom přijela moje máma, která přivezla broskve a začlo zatím ještě mírné bodování úklidu, kde jsme poprvé viděli pravěké body. Po svačině jsme měli uklidit celý tábor od odřezků. Když jsme ale došli ke stožáru, našel jsem zprávu o tom, že máme najít neznámý pravěký rod. Nastalo zběsilé balení, v němž samozřejmě nováčkům chyběly věci. Vyběhli jsme poslední a běželi za hnědákama po otiskách prstů. Párkrát jsme ztratili značení, ale Hnědáky předběhli a dorazili k cíli – otisk celé ruky. Pak jsme našli nějaké kosti na bránu a Péťa napsal zprávu na zdržení hnědáků. Holky jako první našli pravěký nástroj. O osobním volnu jsme se rozhodli hrát středověk. Hra byla spestřena hrou ve dvojicích a deštěm. Při revoluci jsme ale uviděli kouř a posléze i oheň. Tam byla zpráva od šamana, že tu máme položit posvátné kladivo. Učinili jsme tak a uhasili oheň, ale na druhé straně louky se rozsvítil další. U toho ohně nám šaman děkoval za kladivo, řekl nám něco o posvátném místě a vysvětlil podmínky obchodu body-pravěké nástroje.

PONDĚLÍ 17.7. – STAVĚNÍ VORŮ

Ráno jsme vstali v obvyklém čase a Šťovík rozdělil práce na dopoledne. Opravovaly se všechny mosty a Klouzek se Štěpánem stavěli ešusovník. Pak jsme asi dvě hodiny čekali na opožděný oběd. Tak nám Šťovík z hladu hrál oblíbené písničky. Na oběd přišla Pavla Švédová z Našich novin a dělala se Šťovíkem a třeba se mnou interwiew, které nahrála na magnetofon. Ptala se, jestli bychom chtěli na táboře mít internet a jak se nám tu líbí. Ke konci poledního klidu jsme hráli vybiku všichni proti všem a pak Šťovík vyhlásil neočekávanou kontrolu úklidu. Ve stanech ale někdo našel zprávu od rozzlobeného šamana. Měli jsme běžet k prvnímu ohništi a tam jsme se dozvěděli, že seznam s výrobky je veprostřed jezera a že tam máme doplout na voru, ale pasažér se musí minimálně smočit. Rychle jsme táhli klády k rybníku a tam vor postavili. Hnědáci měli vor moc malý a holky měli vor z tyček. My jsme měli vor docela funkčí a tak jsme vyslali Vráťu. Ten se nesmočil, ale neměl pádlo, takže se vrátil. Na druhý pokus standa doplul až k seznamu, ale cestou ho ovládli zlé síly. Otočili jsme vor a tím dalším hrdinou byl Vráťa. Teď jsme čekali, až i holky a hnědáci doplují k voru. Hnědákům se to podařilo skvěle a holkám po úpravě voru také. Pak jsme uháněli do tábora na opravený záchod. Po večeři nastalo mytí. Nejdřív holky a my šli na dřevo a pak my a holky byly v týpku. Pak jsme si ještě čistí zazpívali v týpku.

ÚTERÝ 18.7. – VÝROBKY Z BRONZU

Ráno se rozhodlo, že se ve družinách vymění Vóďa s Jirkou, aby měl Jirka kamarády a nestýskalo se mu. Pak jsme si chtěli zahrát softík, ale šaman zapracoval a už jsme běželi po šipkách. Holky a hnědáci nás dohnali a běželi za námi. Tak jsme je občas svedli z cesty a vrátili se. Na konci jsme našli pravěkou kovárnu šperků a bronz, takže jsme měli do oběda co dělat. Polední klid se změnil v osobní volno, protože si všichni vyráběli výrobky z bronzu. Po této činosti se všichni dohadovali o fotbale a o družstvech a my službáci řezali dřevo. Pak se do večeře rozhořel tvrdý fotbal, který nakonec vyhrálo Šťovíkovo družstvo.Po skvělé ale syté večeři (ovesné vločky) byl velký táborák. Zpívaly se táborové hity a četly se kroniky.Poprvé jsme měli možnost obchodovat se šamanem a Péťa se vsadil, že sní celý ešus kaše, ale nestihl časový limit a bylo mu nevolno.

STŘEDA 19.7. – PEČENÍ PRAVĚKÉHO CHLEBA

Ráno jsme se v pohodě vzbudili a po rozcvičce Klouzka a kontrole úklidu kuchařek přijela Cvancingerová z Ruchu. Jako obvykle si psala poznámky, všecky fotografovala a zdržovala nás. Klíště našlo zprávu od šamana , že si máme vyskoušet pravěká jídla ve vlastnoručně uhňácané peci. Nanosili jsme proto vše potřebné k družinovému ohništi a započali se stavbou kamen. Holky stavěli pomalu, ale jistě, Hnědáci měli vysokou slabou pec, Šťovík měl mikropec a my zase megapec, na které jsme se nadřeli. Na oběd jsme ze základních surovin a broskví dokázali uvařit kompot, štrůdl,bramboračku (tu nám snědl Špunt, protože v ní byly houby), hady, placky, a bramboráky. Když jsem s Ondrou odešel do Holšin pro obilí, spadla nám pec a my jsme radši použili nápad Šťovíka. V Holšinách jsme oškubali obilí na náměstí. Chtěli jsme si utrhnout ještě jablka, ale vyběhl na nás pes.V 7 hod. jsme konečně začali péct chleba. My ho měli trochu opálený, ale nejlíp propečený. Pak se obodovala dnešní práce a my šli brzo spát. Asi o půlnoci nás šaman vzbudil a my šli po šíleném balení po proudu potoka hledat bludičky. Další nepříjemná okolnost byla,že jsme nesměli používat baterky. Tak jsme sebou mlátili a bludičky nikde. Pak nás z cesty svedly Rosovické lampy. Najednou jsme uslyšeli pískání a posléze jsme viděli i světlo. Šli jsme dlouhou cestou po louce plné divočáků a nejhorší to bylo u jedné obory, která byla blízko našeho tábořiště. Tam jsme našli body a instrukce. Utábořili jsme se tu a usnuli.

ČTVRTEK 20.7. – STAVBA PŘEHRADY

Ráno jsme vstali brzo-v půl osmé. Ondra rozdělal oheň a Lenka začala vařit čaj. Pak se každý pořádně nasnídal. V 9 hod. jsme odešli a Klouzek s Lenkou a

Verčou se neustále pral o jedno müsli. Chtěli jsme si zavzpomínat, tak nás Lukáš dovedl k bývalé pyramidě na posvátném vršku. Při cestě do tábora jsme prošli vosí hnízdo a vosi se do nás pustili, hlavně do Divy. Pokousaní jsme přiběhli do tábora a vyprávěli prťatům své zážitky. Šťovík rozhodl, že se bude stavět most a rošt za bažinou. Pustili jsme se do této práce až do nepříliš dobrého oběda. Po pol. klidu Nikita rozdělila práce na odpoledne. Hlavně jsme se pustili do stavby nové přehrady, protože ta v táboře vyschla. S Ondrou jsem postavil schůdky a postavil malou bytelnou hráz. Když ale začala protékat, pomohl nám Šťovík a vybudovali jsme silnou, do stran zapuštěnou hráz. K večeři byly zbytky z oběda a pak jsme měli přemíru energie a tak jsme se mlátili a Nikita se nás snažila uklidňovat táborákem a písničkami. V noci měli malí stezku odvahy. Šli po svíčkách po jednom ke golemovi, ale vrátili se do tábora a Šťovík je vyhnal zpátky hledat bludičky, ale nenašli je.

PÁTEK 21.7 – VÝLET DO PŘÍBRAMI

Ráno byla rozcvička Péti a Lukáše, při které se musely dělat kotouly. Po snídani nám Šťovík řekl, že se pojedeme umýt do bazénu v Příbrami. Měli jsme ohromnou radost ale bylo nám divné, proč si máme vzít ešus a jídlo. Šli jsme tedy na bus v Rosovicích, kde jsme měli 15 minut rozchod. Pak jsme rychle jeli do Příbrami s vyjímkou Špunta, Nikity, Pavla a Honzy, kteří jeli autem. Došli jsme k aqaparku a natěšení si koupili čipy. Nejdřív jsme blbnuli v bazénu a výřivkách a pak jsme až do konce skvělých dvou hodin jezdili na dvou super tobogánech. Vyráchaní jsme vyšli z bazénu, ale Ondra ztratil hodinky. Nakonec se zjistilo, že je našel a sebral se země Vóďa. Každý si ještě kupoval nějaké dobroty a vtom vedoucí frnkli a na zemi byla zpráva, že se máme do 8 hod. dostat do tábora, vykonat dobrý skutek a spočítat kostely a lekárny v Příbrami. Nejdřív jsme si nakoupili chleba a čaj, ale Jirkovi se udělalo špatně. Dali jsme si sváču a Lukáš šel zavolat Šťovíkovi. Ten řekl, že máme smůlu a mezitím další malí začali simulovat.Potom šli vedoucí zjistit informace na radnici, my sbírali papírky a Jirkovi se udělalo dobře. Potom jsme vyšli z Příbrami u Urnového háje. Tam nás Péťa chtěl zatáhnout k hrobu nějakého Mrkvičky. Zlákal jen část lidí a my šli dál po silnici a zuřivě zapisovali SPZ aut. Vešli jsme do lesa a někteří kluci a holky se drželi celou cestu za ruce. V lese jsme trochu bloudili a pak jsme zázrakem vyšli na pole. Došli jsme do nejblišší vesnice a on to byl Pičín! Zavolali jsme, že do 8mi v táboře nebudem a šli jsme dál. Teď ale zklamolo Lukášovo GPS. Nejdřív jsme šli po špatné cestě a Lukáš vymyslel „zkratku“ k údajnému Vacáku. Zašli jsme si tři kilometry a když jsme konečně došli k opravdovému Vacáku, Lukáš s Péťou šli k nějakým mentálkám un ohně. Řekli jsme, že tam nejdeme a šli dál. Ale Lukáš se ztratil i 100 m od tábora a tak jsme si v 10 hod. dali výbornou večeři a šli spát.

SOBOTA 22.7. – BAHNĚNÍ

Ráno jsme se dozvěděli, že velcí půjdou pomáhat lesní zprávě v čistění studánky. Tak nás v 9.30 Šťovík zavezl i s nářadím ve vozíku na místo. Tam jsme našli pěknou studánku, ale my měli podle pana šéfa čistit bahnitý rybníček pod studánkou. Vypadalo to lehce, ale pak jsme zjistili, že je mnohem hlubší a proto kdekdo do něj zapadl po kolena. V přestávkách bahnové války jsme mluvili o mobilech. Pan šéf nám pomáhal ale potom odjel asi na oběd. Usilovně jsme kopali, ale holky a Kamzík se flákali. Pak přijela naše spása – Nikita s obědem. Po obědě jsme se dál bahnili a SMSkovali, ale Eliška s Divou neměli co dělat, tak dělali stryptýz. Asi ve 4 hod. přijel pan šéf s rodinou, zkonzultoval práci a rozloučil se. My jsme to potom sbalili a kalili to na vozíku do tábora. Hned potom jsme se šli poprvé vykoupat do rybníka. V táboře jsme si dali pudink a přišli Ohňák, Uzel a Zdeněk asi si obhlídnout tábor na přepad.Pak bylo os. volno při kterém se stavěl most za bažinou. Večer se bodovali výrobky a v noci bylo při hlídkáchslyšet divné zvuky a bliknutí baterky.

NEDĚLE 23.7. – NÁVŠTĚVÁK

Ráno jsme se svěží probudili a museli připravit tábor na příjezd rodičů. Byla drsná kontrola úklidu a uklízel se celý tábor. Potom Lukáš s několika Tuláky připravovali bojovku pro rodiče. My jsme měli jako obvykle na návštěvák službu a tak jsem s Ondrou skácel poslední velkou soušku, ale ta nám spadla přesně tam, kam jsme nechtěli. Po obědě kolem druhé hodiny přijeli naši milovaní rodiče a babičky. Do páté hodiny byl s nimi individuální program, v němž se většinou šlo na houby nebo k rybníku. Potom nastala bojovka. Šlo se po šipkách přes různé soutěžní úkoly: přechod klády přes potok, skok do dálky, hod šiškami, znalost lesních stromů, odhadnutí počtu stanů a týpek a chůze jednoho ze členů rodiny poslepu na štípací plácek, kde se měl rozdělat oheň. Po bojovce odjeli rodiče a my se připravovali na táborák řezáním a kácením soušek. Jídlo jsme měli od rodičů hojně zajištěno. Ze začátku táborákubyla diskotéka, při které Šťovík na chvíli vjel autem do tábora a pustil kazetu. Potom se Šťovík šel kouknout s hajným na pasti na lišky. Pak v týpku pokračoval táborák do devíti, kdy prťata šli spát. Když už nás Nikita donutila všechny jít spát, přiběhla Kanička se zprávou od Petra, že hajný byl falešný a že si máme jít Šťovíka vysvobodit. O Šťovíkovi ví jen víla Amálka, stojící na louce pod táborem. Přepad byl vymyšlený jako hra, ve které jsme měli osvobodit Šťovíka, ale nastal problém, protože Šťovík si uvolnil pouta a utekl. Když jsme šli bažinou ke golemovi, nechtěně jsme se rozdělili a čertíci z THC zajali Péťu, na kterém vyzvídali, kde je Šťovík. Když jsme se dozvěděli, že unesli Péťu, vzali jsme týpko útokem. Poznali jsme ale sílu čertů, tak jsme toho radši nechali. Petr nám dal dvě hádanky. Tu s kytičkou jsme neuhádli, ale s historickou osobou ano. Byl to sv.Petr, tedy Péťa. Získali jsme Péťu a ten nám poradil kyselou kytičku, tedy Šťovík. Pak jsme běželi za Amálkou a ta nám řekla, aby jsme zavolali 3x Šťovíku! Šťovík zrovna přiběhl z Holšin, slyšel nás a křičel: „Rychle do tábora!!" Tak jsme letěli, ale Špunta a Jirku poštípali sršni. Když jsme přiběhli do tábora, THC nám obsadilo tábor. Nejdřív jsme museli chytit Šťovíka a pak jsme vnikli do týpka. Čertíci se proměnili v hodné skřítky, tak jsme si s nimi zazpívali, ošetřili zraněné a THC opustilo míru tábor. Pak jsme asi do dvou zpívali a povídali.

PONDĚLÍ 24.7. – BOJ SE ZLÝMI SILAMI

Když jsme se ráno v 10 hodin vzbudili, pršelo a byla rozcvička s Pavlem. Potom jsme na obvyklém místě 2x hráli šátky. Po zdravém odtučňujícím obědě jsme dostali pohled a povinně jsme ho museli napsat. Po poledním klidu jsme se šli opět koupat, ale z hrůzou jsme zjistili, že rybník kvete. Při cestě do tábora jsme potkali vedoucí tábora Ohradnice, kteří tu již byli na přípraváku. Do večera jich přicházeli další oddíly a pak za táborem postavili svůj úkryt a v noci někteří promoklí jedinci si šli lehnout k nám do týpka. Večer jsme našli zprávu že náš tábor omámily zlé síly a nemoci, a že si má každá družina postavit svou vesnici u Golema a že vesnici v noci napadne zlá síla. Tak jsme se v pohodě sbalili a vyrazili. U Golema jsme si všichni začali stavět přístřešky a hradbu z větví. Po této práci jsme rozdělali oheň a Vráťa s Jirkou šli spát. Potom jsme dali vařit vodu na čaj a zkoušeli hrát karty. Pak Péťa začal vařit karamel. Zalil ho ale perlivou vodou a vznikl cukrkandl. Při druhé várce karamelu se ozvalo dupání a už jsme byli na nohou. Honili jsme zlou sílu po lese, ale zapomněli jsme na karamel a on se spálil. Najednou Zlá síla vyběhla, Péťa jí svalil a myjí chytili a svázali. Teď jsme viděli, že je to Honza. Zařvali jsme: „Máme zlou sílu!!“ a asi za deset minut přišly další zlé síly vykoupit tu ochromenou. Z jejich posunků jsme toho moc nerozumněli, ale nakonec každý dostal 10 bodů. Uhasili jsme hoveň a ulehli. Já s Klouzkem a Ondra s Péťou jsme si ještě povídali, až začalo pršet. Nepršelo, ale lilo, takže mi pomalu tekl potůček do spacáku. Asi v půl druhé vzal Šťovík ty promoklé do tábora. Tam jsme špatně spali do devíti hodin.

ÚTERÝ 25.7. – FOTBAL

Po vzbuzení jsme se šli s Ondrou kouknout do naší vesnice. Našli jsme různě mokré zbývající členy družinky a po sbalení se vrátili do tábora. Byli jsme tak unavení, že jsme si vzali nějaké buchty a šli jsme sušit mokré věci. Opalovali a povalovali jsme se, tak Šťovík řekl, že bude povinný fotbal. Hráli jsme na dva poločasy o 10ti minutách a Šťovík jasně vyhrál, ale Péťa s Pavlem zůstali nerozhodně. Pak následoval výtečný oběd. O poledním klidu se všichni váleli a někdo hrál Člověče nezlob se až do svačiny- nanuk. O osobním volnu Šťovík vyhlásil soutěž o nejhezčí výrobek z kůry či z jílu, tak jsme se pustili do této práce. Po večeři se rozdaly body za delší období a šlo se kupovat věci k šamanovi. V noci byly hlídky holka s klukem.

STŘEDA 26.7. – STAVĚNÍ CHÝŠÍ

Ráno byla skvělá rozcvička v plavkách se skákáním přes potok. K snídani byly poslední zbytky buchet a pak jsme si všichni opsali písničku Ovčák. Posléze jsme našli zprávu, že si máme vyzkoušet stavění chýší jen s lesních materiálů. Šli jsme tedy na Posvátný vršek a postavili kostru chýše mezi stromky. Po poledním klidu stále pršelo, ale my pokračovali ve stavění střechy chýše. Hnědáci si postavili velký a bytelný přístřešek, ale byl dost ve svahu. My jsme měli menší a hezčí přístřešek z jedlového jehličí, ale já jsem vyhrabal podlahu i s kořeny, za čež mi Šťovík hodně vynadal. Holky postavily dlouhý nebytelný a hezký přístřešek, ale Ondra přesekl jeden provázek a bylo po přístřešku. Tak to Ondra musel s pomocí všech vystavět znovu. Po večeři bylo poslední inflační bodování a poslední možnost nakoupit věci u šamana. Asi v 11 hodin jsme spokojeně usnuli v chýši sbalení na třídenní výlet bez jídla.

ČTVRTEK 27.7. – ETAPOVKA

Ráno jsme se vzbudili v 7 hodin jako zázrakem suší. Pomalu jsme se balili a chodili se dívat do šperkárny. Najednou zazněly dělobuchy a ve šperkárně byly výrobky a zpráva, ve které Péťa přečetl, že máme jít do tábora a věci na spaní nechat v chýši. Šťovík nás ale poslal zpátky. Po snídani jsme jako druzí vyrazili na etapovku od závory. Na začátku Rosovic jsme museli jít bosi přes různé zdloužky až na konec Rosovic. Zahnuli jsme na Obořiště a hnaly se za holkami. V Obořišti jsme měli zjistit rok založení kostela a udělat dobrý skutek. Předehnali jsme holky a vraceli se do tábora. Cestou jsem ještě napočítal 173 stromů a v Rosovicích jsme sbírali odpadky a já pomohl jedné paní s taškou. Ale, když jsme byli u rybníka, holky se rozběhly. Odevzdal jsem paní tašku a začal taky utíkat. V tom schonu se ale Péťa rozmáz o Helču, ale nakonec jsme naštvané holky předběhli. Dorazili jsme zmožení do tábora a odpočívali. Najednou se vytratili holky a Hnědáci. Hledali jsme zprávu, která nakonec byla na záchodě. Naštvaní jsme vyšli do Bukové, protože etapovku měl vyhrát ten, komu se chtělo dřív na záchod. Cestou jsme potkali vracející se holky a a u kapličky jsme našli Hnědáky, kteří právě našli zprávu. Společně jsme šli pomalu do tábora a přezpívali celý zpěvník. Kvůli našemu pozdnímu příchodu jsem museli rychle zhltnout oběd, protože holky už odcházeli na poslední část etapovky. Ještě jsme museli mít sbaleno, umytý ešus a uklizeno ve stanu. Když jsme tyto podmínky splnili, mohli jsme vyjít. Ze začátku bylo špatné značení až k prvnímu úkolu rozdělávání ohně. Potom už to bylo v pohodě, protože jsem měl zbývající výrobky, takže jsem u úkolu jen proběhl. Kdo výrobek neměl, musel si sprintnout do tábora, nebo si tuto věc narychlo vyrobit. Na konci jsme se zapsali a dozvěděli jsme se, že večer se setkáme se šamanovými předky. Do večeře jsme řezali dřevo, odpočívali a plnili si trampy a tvrďase. Po večeři jsme u táboráku čekali na znamení. To přišlo asi v 10 hodin, když už byla tma. V pořadí jsme šli po svíčkách na posvátný vršek, kde jsme uviděli pravěké lidi, kteří na nás řvali a házeli klacky. Střežili pravěkou jeskyni s malbami, ve které byly knížky a plagáty a vrátili se k ohníčku, ale nesměli jsme mluvit s ostatními, tak jsme jen mručeli.

PÁTEK 28.7. – TULÁKIÁDA

Ráno jsme se vzbudili asi v 10 hodin a po snídani šli bourat naše chýše na posvátném kopci. Pak jsme dostali první dopolední svačinu a každý musel oloupat jednu bramboru. Potom jsme řezali dřevo na večer. Po poledním klidu jsem s Klouzkem stavěl hřiště na vybiku a mohla začít tulákiáda. Nejdřív bylo přetlačování. Bylo divné, že vždy vyhrával ten slabší a celé to vyhrála Diva. Pak následovaly kliky. Vyhrálo to Klíště, protože holky mohly dělat kliky holčičí. Další disciplína byla vybika družin. Měli jsme převahu, ale totálně jsme vybiku projeli. Ještě bylo také přetahování družin. Holky sice prokázali svou sílu, ale my nakonec vyhráli. Potom jsem s lukášem postavil krásnou pyramidu a mohl začít velkolepý závěrečný táborák. Nejdřív byla skvělá diskotéka s hudbou Honzy a Pavla potmě. Pak se vyhlašovalo bodování, které jsem vyhrál díky této kronice a rozdávaly se diplomy a ceny. Posléze jsme až do půl druhé zpívali a hráli.

SOBOTA 29.7 – BOURÁNÍ

Ráno byl první příjemný budíček písničkou Jdu válet do pivováru sudy. Po snídani si všichni začali bourat stany s pomocí tatínků, kteří postupně přijížděli. Po této práci jsme bourali ostatní věci. Já s Ondrou jsme bourali tu krásnou přehradu a v táboře spadlo týpko a kuchyň. Kdo neměl co dělat, uklízel nebo boural menší věci. Nakonec se zbourala horká kamna a jílem se zasypala výlevka. Potom se chodilo hodně rojnic přes táborovou louku a dojídaly se sladké zásoby. Pak slavnostně za písně Beze jména padl stožár a my se rozloučili a odjeli špinaví domů se svými tatínky.

:-)

Destil,člen šedé družiny

e-mail: destil@volny.cz