V sobotu 29. dubna – tedy den před čarodějnicemi – se nás sešlo patnáct tuláků a tulaček v 17⁰⁰ u kašny před zámečkem. Počkali jsme na opozdilce a vyrazili na dvoudenní předčarodějnicovou výpravu s tolik oblíbeným přespáním v lese. Při přechodu přes Červenejch louku, řekl Šťovík, že si zahrajeme hru na pašeráky. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Jedni byli celníci a měli za úkol hlídat hraniční pásmo a ti druzí (jak jinak než) pašovat.

Zatímco jsme zabraní do hry pašovali zakázaný kontraband, tak Šťovík s Nikitou někam zmizeli. Šli nám totiž připravit další hru – tentokrát zase něco pro naše mozky. Vyznačili nám totiž další cestu bílými papírky, na kterých však byla čísla a před každým číslem i nějaké matematické znaménko (např. 7, +3, :2 ….) a my pak jsme šli po jednom a počítali po celé cestě tuto jednoduchou, ale dlouhou úlohu. Na konci téměř každému vyšlo číslo 7 (úspěch!!)

Došli jsme takto na štěrkovou cestu, která vede na Kamennou. Tam se vyhodnotily správné výsledky a vyrazilo se dále směrem ke Kamenné, kde jsme měli vždy naše oblíbené tulácké tábořiště Orlí hnízdo (schválně píšeme v minulém čase, protože už asi nemáme – obydlel nám ho totiž jakýsi zelený - pro jistotu ani nechceme říct zlý - lesní skřítek). U tohoto tábořiště jsme si udělali hrobečky (to je karimatka a na ní spacák přikrytý celtou). Když jsme byli připraveni na spaní, nanosili jsme si k ohništi VELKOU zásobu dřeva (aby bylo čím u táboráku topit) a udělali si docela malý ohýnek v ohništi, které je zde už desítky let. Vyndali si buřty a začali je opékat.

V tom ale přišel Koudy a řekl, že nahoře v lese někdo je a že chce mluvit s vedoucím. Šťovík tedy k tomu dotyčnému šel. Byl to takový obyčejný zelený lesní skřítek s jakousi lesklou plackou na bundě (za kterou se teď schovává), který však řekl, ať si všechno sbalíme a jdeme domů a nebo na Pišťák (v půl deváté večer!!) Dále nám dal ultimátum půl hodiny na to abychom se sbalili a odešli a ještě dodal, že pokud neuposlechneme, tak nám udělá problémy!!??

No co, tak jsme vodou pořádně uhasili oheň (aby nic nechytlo) a sbalili si věci a vyrazili na pochod, a to pochod noční. SUPER!! Začala nám totiž skvělá noční bojovka. Noční čundr!! To je žůžo!! Rozhodli jsme, že nepůjdeme zpátky do Řevnic (vždyť z těch jsme do přírody utekli), a ani na Pišťák (ten je přeci jen takhle v noci daleko), nýbrž na Žluté skály do sousedního lesa, kde však už ten zlý zelený lesní skřítek (dále už jen ZZ L.S.) nemá žádnou moc. Po cestě jsme v řeči toho ZZ L.S. asi tak dvacetkrát strčili do sauny a pak zas opakovaně do úplně ledový vody (to byly ty mírnější pomsty) – byly i pomsty drsnější, ale o těch se zde asi nedá psát.

Paráda, došli jsme tedy na Žluté skály a tam si udělali hrobečky nové, nanosili znovu dříví a udělali si další ohýnek. Zde jsme si už v pohodě u kytary a trampských písní vegetili až do dvou do rána. Pak jsme šli spát. Ráno jsme vstali v půl osmé, uvařili si čaj, nasnídali se a udělali činnost hlavní. Původně jsme totiž chtěli uklidit na Kamenné všechna černá, velká a ošklivá ohniště, jenže, když nás ZZ L.S. z lesa vyhnal, tak jsme ty ohniště uklidili na Žlutých skalách, snad ty na Kamenné uklidí zmíněný ZZ L.S. (A mohl by taky odtáhnout tu gumu od lakatoše, co už léta hyzdí krásný začátek Kejné). Asi kolem půl desáté jsme si sbalili všechny věci a vyrazili zpět do Řevnic. Byl to prima výlet až na toho ZZ L. S.

Škoda že nás takhle vyhnal a vytahoval se tak na slušnou část řevnické mládeže, která se učí dobrému vztahu k přírodě a jak jinak než v ní. Přitom třeba takové terénní motorky nebo džípy, které se v poslední době v řevnických lesích prohánějí o sto šest, skřítek asi toleruje (nebo je nevidí  a přitom není těžké zjistit tyto motoristy, kteří škodí lesu mnohem víc – stačí se jen zeptat lidí). Ale zase jsme díky němu zažili super noční dobrodružství a věřte, že se o něm bude u našich tuláckých táboráků ještě dlouho s humorem mluvit.

PS: Tato kronika vznikla již za zmíněného nočního pochodu a pak v jeho průběhu až do Řevnic.