Tábor Zlaté Údolí 2005
Den 1. Neděle 3.července 2005
Tento den připadal jako vždy na budování tábora. Ráno jsme byvázli z rozcvičky, byla snídaně a po ní jsme se dali do práce. Hodně lidí šlo na soušky na topení i na stavbu. Přitom Uzel s Pavlem všechny zaučili, jak najít a pokácet soušku. Potom si každý našel svou práci. Udělalo se spousta roštů, nanosilo se hodně dřeva. Po obědu následovalo koupání v lake of Sychrov. Po koupání zpět do práce. Lenka překonala své technické blokády a s Ájou postavily nástěnku a s pomocí Patrika, Jendy a Jirky umívárku. Uzel s Pavlem vyrobili k myčáku nohy, Jirka s Patrikem prkna. Já, Klárka a Anika jsme udělali ešusovník. Yahoo dodělal sezení v Tee-pee. Potom se připravil stožár. Když byl nahoře, zazpívali jsme si tu naší III. Vlajka byla na svém místě. Po zazpívání písní se šlo spát. Vítek Den 2. Pondělí 4.července 2005
Služba – Černý orel; hlídka – „ U Prasodlaka“ Hezky brzo ráno si přivstala služba, aby nám namazala chleby, zatímco my jsme měli půlnoc. Za půl hodiny poté nás ale služba vzburcovala a my jsme museli na rozcvičku, kterou vedla Ája – vlastně Pavel. Během snídaně a po snídani jsme si rozdali úkoly, co je třeba udělat – musel se udělat: rošt u kamen, rošty u myčáku, rošt u umívárky. Všichni jsme se činili a ani ne za 3 hodiny bylo všechno hotovo. Jakmile jsme dodělali naši práci, svolal nás Uzel ke stožáru, kde se nás optal na jména rančů a rozdal nám celty. Ranče jsou – „ U Černého orla“ (Paukí a spol), „U divokého koně“ (Klárka a spol) a „U Prasodlaka“ (Já a spol). S celtama jsme šli na starý štípací plácek, kde jsme věnovali půl hodinu na cvičení stavění přístřešků. Následoval oběd, který byl mimochodem výborný a polení klid, který také každému přišel vhod. Jenom služba si ho moc neužila, neboť celou dobu musela mít nádobí. Polední klid trval asi hodinu, během které jsme měli napsat pohled domů a šli jsme se vykoupat k rybníku. Osvěženi z rybníka jsme se vraceli do tábora, kde na nás čekla Špunt. Okamžitě spustila, že se stalo něco hrozného a tak jsme si šli pověsit moklré věci a přispěchali jsme rychle za Špuntem. Ta nám oznámila, že v okolí tábora se pohybuje 28 velmi nebezpečných chlapů – Resperátů, a my máme pro šerifa Flanagana zjistit jak vypadají jejich obličeje. A tak jsme začali hrát naší první táborovou hru - Resperáti (Ah D obličejem) byly rozmístěny po lese za bažinama a softíkovou loukou. Byla to prostá pamatovačka – zapamatuj si jak vypadá, doběhni do tábora, napiš jak vypadá. Cílem hry bylo sestavit z určitých indícií obličej hledaného Bosse – to jako první zvládl ranč „U divokého koně“ , 2. jsme byli my a třetí Černý orel. Po hře bylo vyhlášeno osobní volno, během kterého k nám zavítal jeden z mlaďasů – Koudy. Chvilku po večeři se vrátil šerif Flanagan z obchodní cesty z Jukonu. Poté jsme si nakoupili 1. dílce pozemků za naše první dolary, a byli nám rozdány mapy, kde ty naše pozemky máme. Špunt do nás začala hned hustit, že bychom si je měli jít hlídat, a tak jsme si zbalili věci, které jsme uznali za vhodné a šli jsme na naše tábořiště. Chvilku potom, co jsme se zabydleli přišel Jahudka s ostatními ranči a oznámil nám, že takhle se už nemáme chovat, a že ve Zlatém údolí může být jen jeden ranč a to ten, který vlastní většinu pozemků. My se hned sbalili a šli s ostatníma... Zde jsme si postavili přístřešky a usli jsme jako otrávení. Made by Páďa ® Den 3. Úterý 5. července 2005
Tento den začal Uzel tím, že nás v lese celé nevyspalé vzbudil, že bude pršet. Zabalili jsme si věci, zbořili přístřešky a šli do tábora. V táboře asi 15 minut po příchodu začalo pršet. Vlezli jsme si do stanů a šli spát. Něketří dělali něco jiného. Pozdní snídaně v 9:30 nám dodala energii. (koláč s čajem). Po snídani v TEE-PEE jsme šli do stanů pro věci a šli se zabavit do TEPKA. Kreslili jsme mapy a cvičili si práci s buzolou. Pak byl oběd (výborný segedýn). Po obědě se déšť utišil a my šli na dřevo. Dřevo bylo mokré, ale nedalo se nic dělat. Dřevo chybělo. Ten den jsme já a spol divokého koně měli službu v kuchyni. Nejhorší na tom bylo, když jsme v dešti myli nádobí. Po obědě přestalo pršet, ale my byly v TEEPKU a psali si písničky do notýsku. Odpoledne uběhlo jako voda a byl večer a večeře. K večeru odjížděl dostavník se vzorky z rybníka Lakes Sychros. K večeři byly polívka a po úkolu párek v rohlíku. Když jsme začali zpívat několikátou píseň, Vítek vtrhl do TEE-PEE a začal křičet : „ Přepad, kradou vlajku!!!“ Toto oznámení každého vykoplo z lavičky a běželi jsme ven, nejdřív bylo slyšet boj o vlajku. Ája, to byla hlavní bojovnice, která ne a ne se vzdát. Největší její eso bylo to, že rozbourala ešusy. Takto jsme svazovali a byli unášeni asi hodinu. Poté jsme se i s nepřítelem shromáždili v TEEPKU a začali se dohadovat o vlajce a base piva. Nakonec jsme jim nabídli pohostinství (zazpívali jsme a dali jsme jim jídlo a pití.) Nakonec Ája s Lenkou šli pro vlajku a oni se rozloučili s námi a my s nimi. Každý si odnesl něco jiného. © Den 4. Středa 6. července 2005
„Bu-díček!“ to bylo první, co jsem slyšel. Rozcvička byla naštěstí krátká, vedl ji Yahoo. Po rozcvišce jsme si dali snídani. Pak jsme se rozdělili na dva týmy, jeden vedl Yahoo (tam jsem připadl) a druhý Uzel, učili nás, co je to azimut a já si při tom šlápl do potoka. Když jsme se vrátili byl vyhlášen čas budovíní „měst“, všechny družinky neboli ranče se spíš učili. Potom byl oběd, už nevim co bylo, ale bylo to určitě dobré, protože naše kuchařky to jinak neumí! Po obědě jsme si konečně zahráli středověk. Nikdy před tím jsem to nehrál, ale je to zábava. Potom byl svolán násed v Teepku, dostali jsme buzoly a vyrazili jsme na Ypsilonku, moje družinka samozřejmě bez mapy. Když jsme tam doběhli, přečetli jsme si zprávu, našli na buzole azimut a běželi k další zprávě. Na poslední zprávě bylo napsáno, že máme nakreslit mapu okolí, toto jsem hodně podcenil, měl jsme jenom hrubý náčrt. Když jsme se vrátili do tábora, nechali nás namalovat mapu. Potom bylo chvíli osobní volno. K večeři jsme dostali nudle s mákem. Bohužel nám prasodlaci předali službu a tak jsme museli umít všechno to nádobí. Po té byl vyhlášen násed v Teepku, kde byla vyhlášená včerejší hra. Protože již nebyl čas, poslali nás do hajan. Den 5. Čtvrtek 7. června 2005
Tento den jsme zajájili rozcvičkou, kterou vekl Pavel a Lenka. Udýchaní jsme se vrátiil do tábora na snídani. Když jsme dosníkali, vyšli jsmena dřevo. Moc dlouho jsme ho nenosili. Poté jsme stavěli bránu a věnovali jsme se hře měst. Oběd byl jsko obvykle dobrý. Měli jsme kuře se smetanou. Když si všichni vychutnali dobré jídlo, tak jsem se vydali na hru Jimmiho Boorkera. Měli jsme najít slavné město zlatého údolí. Narychlo jsme si zabalili pláštěnku, všechny věci a věci na schůzku. Špunt nám dal svačinu a řekl, že první šipky jsou za latrýnama. Jako první vyrazili černí orlové, v patách jim běželi prasodlakové a se spožděním vyšli divoký koně. Prasodlaci – Páďa a spol a černí orlové- Jenda a spol šli nakonec spolu. Když jsme vyšli z lesa, začalo lejt jak z konve. Prasodlaci a černí orlové se šli schovat dolesa, protože to byl dost slejvák a k tomu ještě krupobití. Když se počasí trochu umoudřilo, vyšli jsme z lesa a pokračovali v cestě, ale furt jsme ještě neviděli divoký koně. Poté jsme konečně došli po šipkách ke křižovatce s úklolem, že máme postavit mohylu do výšky pasu nejmladšího člena skupinky a potom držet minutu ticha. Prasodlaci a černí orlové se pustili do práce. Všem se to hroutilo. Ve slovech : „Podejte mi plochý kámen, ne špičatý, ale plochý!“ Dorazila poslední skupinka. Když jsme skoro ty mohyly měli, šlyšeli jsme, jak přijíždí auto. Jelikož jsme mohyly stavěli na křižovatce, uvědomili jsme si, že blokujem provoz, ale na boření mohyl balo příliš pozdě, takže jsme pláchli do úkrytů. Cisterna udělala čistou otočku bez dotknutí mohyl a odjela čerpat o kousek dál. Vynořili jsme se z úkrytů a běželi mohyly zbořit a vykašlat se na úkol. Šli jsme dál po šipkách a kousek od křižovatky jsme potkali Yahoodku a ten nám řek, že máme jít dál, že když budem mít štěstí, že najdem značku, které že poblíž je zpráva a kde dořekne zbytek. Vydali jsem se podle Yahoových rad. Zprávu jsme našli a bylo tam napsaný, že se máme vydat k nejbližší kapličce. Nejbližší kaplička byla v Bukové u Příbrami. Tam jsme našli zprávu, v které bylo napsáno, že máme shromáždit co nejvíce informací o tomto městě. V sedm hodin jsme se shromáždili zpět u kapličky. Přijel pro nás Pavel, Uzel a Yahoo. Přijeli jsme do tábora, narvali do sebe večeři a šli jsme chrápat. Write by Klacek Den 6. Pátek 8.července 2005
Tento den začal jako vždy rozcvičkou, kterou vedla Lenka. Protože začalo pršet, tak byla v típku . Pak byla snídaně a po snídani jsme šli na dřevo. Když přestalo pršet, tak jsme šli hrát hru na pohřešovaný. Hru na pohřešovaný vyhrál ranč u divokého koně. Z hry pohřešovaní jsme přišli akorát na večeři. Po večeři jsme si umily zuby. Pak byl táborák. Táborák nám ale nešel zapálit, protože bylo mokrý chrampejští, tak se muselo na chrampejští, když jsme ho přinesli, to chrampejští, tak sme si zazpívali pár písniček a šli spát. Jiří P. Den 7. Sobota 9.července 2005
Ráno jsme vstávali velmi brzo. V 6 hodin jsme zaslechli slovo „BUDÍČEK“. Dostali jsme jídlo, pití na cestu a šli jsme na autobus, který nás dovezl do Příbrami. V Příbrami jsme šli na náměstí, kde jsme si dali snídani a pak jsme měli 1 hodinu rozchod. Na bazéně jsme jezdili na tobogánu, plavali jsme, někdo šel do páry, ale nejvíc času jsem strávila ve výřivce. Po bazéně jsme šli na oběd, někdo měl knedlík se špenátem a někdo se zelím. Klára jako jediná měla rýži a třešně, které skoro celé rozdala. m usla. Potom jsem se probudila , ale tak se stejně šlo spát. Daniela Den 8. Neděle 10.července 2005
Rozcvička dnes nebyla. Byla snídaně, potom nás poslali uklidit si ve stanech. Byl vyhlášen násed v týpku, kde se rozdaly dílce a dolary. Řekli ať si vezmeme kožené pevné boty. Šli jsme do lesa hrát hru HRADY. Pak když jsme se vraceli do tábora, každý musel přinést náruš dříví. Byl vyhlášen další násed v týpku, kde nám naštvaný Uzel řekl špatné výsledky úklidu. Byl čas na oběd. Při obědě přijelo už pár rodičů. Ale za chvilku i ty moje. Máma mi přivezla novou pláštěnku, piškvorky a knížky. Rodiče ojeli a my šli do lesa na dříví, abychom si mohli udělat táborák. Zaznělo slovo: „Večeře“! Měli jsme pomazánky s chlebem a Klára V. měla jako obvikle Rohlík?, nebo rajskou. A byl táborák, měli jsme hodně dřeva. Zahráli jsme si pár písniček A ŠUP DO HAJAN! O večerním dobrodružství vám napíše někdo jiný. Den 9. Pondělí 11.července 2005
Ráno nás probudilo nepříjemné slovo: „Budíček!“ Hupsli jsme do holin a podstoupili rozcvičku pod vedením Lenky. K snídni byli myslím dobroty přivezené maminkami na návštěvním dnu. Po snídani se zavětšovali města ve hře měst. Naše skupinka – černí orlové – si například dodělali „rašpli“ a načali dostavník. Pak byl oběd. Byla čočková polívka a rybí filé. Po obědě jsme se odzvěděli, že přijedou úředníci, aby nám zkontrolovali naše dílce. Měli jsme pro ně sestavit pohodlný převoz. Měli jsme na to 1 a ½ hodiny. Každý ranč zvolil taktiku „sedací nosítka“. Po uplynulé době jsme dostali své úředníky. Úředníkem pro náš ranč bylo „Klíště“. Naše nosítka se mu nezdála pohodlná (byla moc úzká) a proto zbývající polovinu šla pěšky. Když jsme dorazili k dílcům, tak je úředníci odkrokovali a zapsali si o nich všechno možné a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Když jsme dorazili do tábora, tak jsme se převlékli do suchého, obsoužili jsme úředníky, ale oni se nudili, tak jim Víťa zahrál na kapra. Poté úředníci odjeli. My si dali večeři, udělali táborák a šli jsme chrnět. Mlejn Den 10. Úterý 12.července 2005
V hluboké noci se ozvalo: „ťuk, ťuk“, „vstávejte, násed v tee-pku.“ Uzel nás takto vzbudil. Tam nám Yahoo řekl, abysme si sbalili krosny a v ruce měli šátek. Každý byl rozespalý a uprostřed noci vládla negramotnost. Trvalo asi hodinu, než se všichni vypakovali. Podle Robyho Lrzouna, který nám nechal zprávu, jsme měli jít pro ptačí vejce ptáka Dodo Raptulus. Všichni jsme byli se zavázanejma očima přecezeni auty kamsi směrem na Dobříš. V neznámém lese jsme si udělali přístřešky. Na pár hodin jsme si schrupli. Ráno mě vzbudil Havran. Všichni už si balili. Po bleskové snídani jsme podle dalších instrukcí Robyho šli po šipkách... Po chvíli chůze koukáme a ejhle na křižovatce koukám na pomník u Fabiana. Morálka u mně stoupla. Dál jsme pokračovli po značení. Někde za „téčkem“ byla další zpráva. Každý ranč měl své upřesnění, kde má hledat vejce Doda. Dodo je přes noc totiž nanosil na stromy. Pro odběr vajec jsme dostali vodní kolty. Družinky se rozutekly každá po své cestě. Já vyrazil s Havranem, Jirka nám hládal krosny, občerstvil se a potom našel ve sém čase pár bob a bobek, tedy hřibů žlutonosích. S Havranem jsme našli vejce. Já střílel do jakési blány až vejce skoro vypadlo. Havran ruce napřažené, dlaně otevřené. V tom zezadu na nás jakýsi houbař: „Tak co kluci, rostou, rostou?“ Havran otočil hlavu. Já pic, pic a vejce úplnou náhodou spadlo otočenýmu Havranovi do dlaní. To bylo štěstí!!! Zbylé dvě už jsme dolů nějak nedostali. Zdálo se, že jsme měli odchyt oproti jiným lehčí, ostatní měli prý vejce ještě výš. Pak jsme se my Koně zalializovali s Orly. Vyrazili jsme. Páďa zatím vejce akorát donesl. Po chvíli chůze a dojmu, že víme kde jsme, sme usedli bezradně na cestě. Buď odhadneme, kde jsme, a půjdeme podle mapy a buzoly po nějakém azimutu nebo se vrátíme na Fabiana, odkud jakš takš víme jak do tábora. Nebo z tohohle místa půjdeme trasou, která vedla skrz naší polohu loňská šipkovaná etapovka. V tom nás Páďovic družinka došla. Výsledkem domluvy bylo jít zhruba asi přibližně v našich loňských stopách. Tu a tam si někdo vzpomněl, tudy už jsme loni šli. Po zkoušce pár slepých cest jsme objevili potok. Ten byl pro nás nadějí pro zorientování se na mapě. K něčemu to trochu bylo. Páďa s Klackem se po domněnkách v mapě rozběhli za potok. Klacek se vrátil po chvíli s něčím, co nám moc nepomohlo. Páďa však šel daleko až někam na cestu, která vedla z jinu na sever. To nám pomohlo. V mapě jsme se díky Páďovu orient. smyslu docela našli. Vyjdeme a po 1km: hele jsme na „Ypsilonce“. Teď rychle do tábora. Inkubační doba vajec byla 10 hodin. Nám zbývalo 30 min na donesení do tábora. Po koncovém plahočení jsme raději před cílem vyslali předvoj, který s vejci doběhl do tábora včas „Dodo musí přežít“ snad něco takového kluci žvatlali, když vejce donesli 2 min před limitem. Prasodlaci donesli 2 vejce, Koně, Orly 3vejce. Ostatní došli. Vybalili si, byl oběd. Vejce se hřála pod stožárem na slunci. Po obědě s vejci na koupání. Po zaplavání si jsme měli vejcím udělat hnízdiště. Prasodlakům se podřilo jedno vejce upustit. V táboře byl potom polední klid. Po něm Středověk, Řetězová vybíjená, Hu-tu-tu. Ve všem malý ovšem velmi obratný Davídek velmi dobře konkuroval ostatním hráčům. Po večeři chvíle osobního volna a potom táborák. Shrnutí dne, body a nějaké písně. Šlo se chrnět. Vítek Den 11. Středa 13.července 2005
Ráno nás probudil Uzel. Oblékli jsme se, a šli na rozcvičku, kterou vedla Lenka. Po rozcvičce následovala snídaně. Ke snídani byli housky a chleby. Po snídani byl byhlášen nísed v týpku, kde byla hra měst. Pak následovala hra vodníci, při které jsme se pořádně proběhli. Po vodnících následoval oběd. K bědu byla polévka a párek s čočkou. Po obědě jsme šli k rabníku, kde jsme hráli hru mina. Ti, kteří uměli dobře plavat a uměli morzeovku, plavali k mině, která plavala na hladině, na ni byla zpráva, kterou nám pak z druhého břehu přeposlali. Až když Vítek a Páďa složili hlavy dohromady, přišli na správné znění zprávy. Z tábora jsme ěli pro zlatokopeckou licenci, která stála 10$ ti kteří neměli 10$ odpracovali si je. Konečně jsme hledali zlato. Když jsme si mysleli, že už tam zlato není, šli jsme do tábora, kde se změřil oběm zlatých šutrů. Vyhráli Prasodlaci druzí byli Koně a poslední Orlové. Pak byla večeře a pak se šlo spát! Vojta Den 12. Čtvrtek 14.července 2005
„Kluci vstávejte“. „Co se děje Jahů?“ „Sbalte se na dvoudenní výlet a potom přijďte do teepka.“ Takto mě, Víťovi a Jendovi začal v 1 hodinu ráno den. Balení nám trvalo 3/4 hodiny a to asi proto, že jsme byli tak rozespalí. V teepku nám Jahů oznámil, že jsme byli vybráni, aby byli otestovány naše fyzické a psychické schopnosti – psychika protože to bylo v noci. Dále nám řekl, že se máme vydat po levé straně potoka o směru proudu a na Golemovi přejít na pravou stranu potoka. Za Golemem jsme našli u malého teepka první zprávu, v té bylo napsáno, že máme slepým a hluchým indiánům, kteří seděli u ohně u teepka nasbírat rostliny, které svítí v noci. To byl relativně lehký úkol, akorát jsme byli úplně pocákaní tou rostlinou a tak jsme také svítili. O chvilce chůze po prvém břehu jsme naši další zprávu, na které bylo psáno, že jsme u potoka plnýho aligátorů a tak máme k další pochodni přerčkovat a dále pokračovat po špičkách. Toto proběhlo také relativné v pohodě, akorát mě rupla krajinka pod nohou a spadl jsem nohou do potoka. Pokračovali jsme dále po svíčkách až k další zprávě... která bylana břehu u rybí zátoky a bylo v ní ať se přebrodíme na druhou stranu. „To snad nemůže být prvda, obejdeme to ne?“ Všichni až na mě tomu nemohli jaksi uvěřit. Já jsem si vyhrnul kalhoty, zul jsem si boty a přebrodil jsem se. Teprve až jsme byl téměř na druhé straně se kluci odvážili přebrodit za mnou. Obuli jsme si boty, já jsem si převlíkl kalhoty, a pokračovali jsme dál. Ale o tři pochodně dál jsme nemohli za boha přijít jak pokračovat dál. Já jsem tvrdil, že musíme na druhou stranu rybníka, kde jsem si myslel, že je pochodeň a Vítek, zatímco se mě snažil Jenda přesvědčit, že je to lampa, tvrdil, že musíme najít bludičku. Nesmím opomenout ani to, že jsme se po celou dobu co jsme šli téměř pořád smáli a byprávěli si vtipy. Nakonec jsme si vzali poslední pochodeň a vydali jsme se hledat opravdu bludičku. Asi po půl hodině přišel na místo, kde předtím stála pochodeň, Lukáš a začal nás hledat, když nás našel vydal se s náma dál. U jedné pochodně jsme si konečně všimli bludičky a ta nás vedla přes úplně mokrou louku a všichni až na Vítka z toho měli úplně mokré nohy. Nakonec, kdž bludička přestala signalizovat jsme zjistili, že to byl Destil a společně s Lukášem jsme šli po asfaltce směr vojenský prostor, kde jsme loni vyháněli zvěř. U vojenskýho prostoru jsme odbočili do lesa a po 2 kilometrech částečně ujitých v lese a částečně na louce jsme dorazili k začátku nějakého provázku. Zde nám Kouleho oznámil, že tento provázek vede k našemu távořišti a tak jsme po něm šli v intervalu 4 minut, přičemž já jsem šel poslední. Provázky vedli přes bažinu, přes malý jezírko a nad potokem, takže jsme měli úpně zadělané boty. Provázek končil v bažině a tak jsme si vylezli na jeden kopeček vedle bažiny a zde jsme se rozhodli, že tady se utáboříme. Postavili jsme si hrobečky a ihned jsme za svítání usnuli (o půl páté) Kap. Klap klap. Klap, klap, klap. Tento zvuk, který mě probudil u mě vyvolal jedinou rychlou reakci. Rychle jsme vyběhl z hrobečku a zatímco se probudil Víťa a agresivně vzbudil Jendu, jsem si schoval věci pod pláštěnku. Všichni jsme se schovali pod strom a dali si rychlou snídani, při které jsme se dohadovali, kde jsme. Asi hodinu po tom co jsme se probudili přišli ostatní lidi u tábora pod vedení Lukášem. „Rychle“ jsme si sbalili věci a dostali jsme mapu, na které byl zakreslen první bod – tam jsme byli a druhý bod – roh vojenského prostoru, kam jsme měli jít. Po cestě nám lidé co přišli z tábora dali náhradní věci, které jim nakázala až příliš starostlivá Lenka vzít. U druhého bodu jsme našli mapu se třetím bodem, což bylo T a také zprávu, že se máme 5 šiškama trefit do označeného stromu a kdo se netrefí musí si udělat 15 dřepů. Jelikož jsme označený strom nenašli, určili jsme si nejbližší strom jako cíl. K téčku jsme šli přes Ypsilonku. Po cestě, která by byla uplně nudná, nám ale těsně před nosem přeběhla srnka a všichni se jí nehorázně lekli. Na T byla zpráva ať postavíme pyramidu, pagodu, strážní oheň a hranici a ať pokračujeme v cestě k pomníku padlých partizánů. Po cestě jsme potkali pana Wuse jak asistuje u nakládání klád. Odbočku k pomníku jsme málem minuli, akorát někdo si všiml, že tam vede žlutá značka, po které jsme měli jít a tak jsme se vrátili a šli jsme správně. U pomníku jsme zjistili, že máme dál jít k seníku na Bukové cestě. Předtím jsme sice měli jít na Kouty, ale tam se kácelo dřevo a tudíž nás tama nevedli. Po cestě jsme si také měli udělat oběd, ale usoudili jsme, že si oběd uděláme až u seníku. Když jsme ale přisli k seníku, tak nás tato iluze přešla – na seníku bylo napsáno „Žádné rozdělávání ohně v lese.“ Dále na něm byla zavěšená zpráva, na které bylo napsáno, že další úkol najdeme v Malé Bukové u kříže. Já jsem rozhodl, že si dáme oběd kousek od Bukové u potoka a tak se stalo. Na oběd jsme si dali pauzu 1 a půl hodiny, běhen které jsme si uvařili oběd, dali si sušit věci a relaxovali jsme. Po hodině jsme uhasili oheň, protože jsme si už nevařili, jelikož nám došla všechna naše voda. Těsně před odchodem jsem zahladil ohniště a dal jsem si spolu s Vítkem, Klackem a Jendou chladit nohy do potoka. V Malé Bukové u kříže jsme našli zprávu,že máme jít na soutok otoka, který vede k Kačáku. Dále jsme měli zjistit č.p. nejbližšího domu a zpívat si k další zprávě. U pumpy, kde jsme si úplně žízniví chtěli nalít vodu, nás zavolala jedna paní, která nás mimochodem míjela, když jsme obědvali a řekla nám, že ta pumpa je vyschlá, ale že vodu nám klidně natočí u nich doma. Celí vděční a šťastní, že jsme získali vodu jsme ji poděkovali a s písní na rtech jsme pokračovali k další zprávě. V té bylo psáno, že další bod je na středu cesty od Fabiana s naší cestou a také, že si máme namočit čepice a předělat ňákou známou píseň na motiv Divokého západu. A tak jsme předělali Jde, jede mašinka. Na další a poslední zprávě bylo napsáno ať se vrátíme na ranč a ať najdeme a naučíme se poznávat 3 rostliny z okolí zprávy. Do tábora jsme dorazili v naprosté tichosti aby, jsme překvapili Špunta a Marcelu. To se nám povedlo nad očekávání dobře a podařilo se nám holky tak polekat, že jsme málem měli k večeři jejich nakrájený prsty (oni totiž tou dobou krájeli maso na večeři). Po večeři jsme umyli nádobí a šli jsme si uklidit do stanů. Jelikož jsem ale v kuchyni celou dobu se svou družinkou umýval nádobí a uklízel kuchyni, tak jsem si nestačil uklidit ve stanu, ale to Yahoo prostě nechtěl pochopit. Poté nám dal dalších 10 minuit na úklid stanů. Po oněch 10 minutách jsme měli násed v teepku v kovbojkým obleční. Dále jsem si došel pro kdytaru a spolu s Lenkou jsme hráli nějakou dobu v teepku. Poté přišel Flanagan a požádal nás o pozemnky. Poté jsme si zahráli pár písniček, měli jsme falešné balení se na výlet a šli jsme ve čtvrt na 11 spát. Den 13. Pátek 15.července 2005
„Páďo vstávej.“ „No co se děje?“ „Vzbuď si zbytek družinky a přijďte do kuchyně.“ Takto mi začal můj předposlední den tábora. Program na dnešní den byl jasný – brigáda u obory s daňky - oprava latěk a částečné bourání tábora. Budíček byl jako obvykle okolo 8 hodiny a 20 minut poté byla rozcvička na kterou nestačil dojít Vítek a Jenda, jelikož se teprve oblékli a nikdo jim neřekl, že už se jde. A tak museli odpoledne kýblovat záchody. Po snídani jsme měli půl hodiny na úklid stanů a na sbalení si věcí na brigádu. Když jsme přišli k severnímu vstupu do obory našli jsme tam jen pár malých krajinek a zatímco jsme čekali na Yahooa tak jsme hráli městečko Palermo. Jakmile přišel Yahoo vzali jsme si nářadí, velcí šli opravovat oboru a zbytek šel do tábora a pod vedením Lenky začal pomalu bourat tábor – sušák, bránu, umývárku, nástěnku, 2 stany a 1 záchod následně i myčák. Mezitím jsme ale u obory opravovali laťky o volném čase jsme si zahráli dokonce i šiškovou válku. Když přijel Uzel s Ohňákem tak se od nás odtrhl Víťa a šel s nima kopat jezírko do obory. K obědu, který byl jakmile se všichni vrátili z obory, bylo kuře na bazalce a potom polední klid, během kterého jsme se šli někteří vykoupat do rybníka, po návratu se rozdělila práce na odpoledne – většinou šlo o dorozebrání stanu, opravu lávky přes Yukon a řezání dřeva na oheň. Dále se k večeru ujal Havran, Vojta a Klacek stavění slavnostní pagody. Začali se dokonce odnášet i první klády za řeku Yukon. K večeři jsme měli mít buřty, ale ještě předtím jsme se oblékli do kovbojského; zahráli jsme se Špuntem pár písniček a přečetl jsem kroniku z včerejška. Sezení a večeře se nám trochu protáhla jelikož Vítek měl 39°C a musel jet rychle na pohotovost spolu s Yahuem. Po večeři jsme si venku trochu zběhali zaskákali do dálky a dali si u teepka kytarovou diskotéku. Když Yahoo přijel zpátky naložil nás spolu s Uzlem a Špuntem do aut a vezli nás až na silnici směr vojenský prostor. Zde nás asi v polovině délky vysadili a Yahoo nás vedl směrem, který znal jenom on, asi po 10 minutách cesty jsme uviděli v dálce světýlka. Čím víc jsme se blížili tím více nám bylo jasné kde jsme. Konečně jsme před sebou uviděli vytoužené zlaté údolí, s valouny zlata, kam jsme se jen koukli a s malým Zlatodolem, ke kterému vedli apartní schůdky. Tomu všemu vévodil hrob bývalého šerifa, předchůdce dnešního Flanagana. Jahů k nám měl řeč a potom si zavolal mě a mojí skupinku jelikož jsme to letos zase vyhráli :). Zde mi přede všemi předal všechny pozemnky zlatého údolí a otevřel mi branku, která tam vedla. Tak jsme tam vešli s celou družinkou a k našemu překvapení jsme tam našli rozložené knížky a různé ostatní věci, které jsme si mohli za odměnu vybrat. Poté tam Yahoo vpouštěl další skupinky podle toho kolik měli bodů. Nakonec k nám měl závěrečný proslov, kde mimo jiné poděkoval jeho pomocníkům, kteří se nám najednou objevili zpoza kmenu a zamávali nám. Jakmile jsme si to tam doprohlídli, vydali jsme se na cestu nazpátek k autům, které nás dovezli nazpátek do tábora. V táboře jsme se uložili a šli jsme spát jenom někteří si četli knížky, které vyhráli nebo psali kroniku.... Den 14. Sobota 16.července 2005
Ráno jsem se neobvykle brzo probudil. Vyhlédnu ze stanu a první postřehnu to, že nám zmizela nástěnka. Dále si všimnu, že nám také chybí umývárka a nakonec si dokonce uvědomím, že nám chybí stoleček ve stanu. Po chvilce přemýšlení mi dojde, že to není dílo přepadníků, ale že nás čeká poslední, ale opravdu poslední den tábora, jelikož tyto věci, které jsem postrá... |