Den 3. října se stal osudným pro 1. tulácký čundr. Vzbudila jsem se v 6⁰⁰, ale než jsem se nadála, mžourám na budík a je půl sedmý. Vylítla jsem, pobrala všechny věci a už jsem byla na nádraží.

Ačkoli jsem přijela 8min před odjezdem vlaku, stejně jsem nepředčila Yahooa, který dorazil asi 5min po mně.

Vláčkem jsme se došinuli s přestupem v Berouně až do Příbrami. Odtud nás autobusík dovezl kousek za Rožmitál . Ano, je to ten Rožmitál kde Jakub Jan Ryba složil svou vánoční mši.

Na tento výlet jsme měli mít věci jako obvykle, ale navíc ještě buzolu. Člověk, který by Yahooa neznal, by řekl, že nás chce nechat orientovat pomocí buzoly. Ale kdepak Yahoo, měl v plánu orientovat se po Třemšíně s velice nepřesnou mapou z dob prehistorických. Naštěstí nás zachránil Mirek, který v Berouně koupil normální civilizovanou mapu.

Abych moc neodbočovala, v té malé vesničce, kde nás vyplivl autobus, jsme vyžebrali vodu a vydali se na cstu. Neušli jsme ani 300m a Bobísek spustil: „utáboříme se“ . Zamítnuto a tak jsme si to přes pole, přes lesy cupitali k partizánskému bunkru. Asi tak 100 m před nimi jsme narazili na borůvkovou plantáž a pochopitelně nám to nedalo, jenže kluci při tom vypadali, jako když vyženete po třech dnech hladu prasata na pastvu. Bobísek za přitakávání Šnajbyho sice opět navrhl utáboření, ale šli jsme dál. Po trošce hledání jsme si prohlédli partizánské bunkry, které sice měli být udržovány, ale už dost dlouho nebyly. Odtamtud jsme se začali drápat na Třemšín ke kapličce. Cestou jseme se ovšem museli vracet přes borůvkovou plantáž a odtrhnout naši výpravu prasátek, bylo pro Špunta těžší než projít Čechy od S k J za jediný den. Na čundr se totiž vypravilo jen šest nejdůvěřivějších lidí + Yahoo, Špunt a Mirek. Těch šest bylo: Čenda, Vítek, Bobísek, Jirka a Šnajby.

Doťapkali jsme ke kapličce, dali si sváču a poohlíželi se po rozhledně, i když kluci měli oči i pusu jen pro borůvky. Bobísek větu: „utáboříme se“ pronášel prakticky po celou dobu, ale od nynějška s nechutně fialovou pusou. Jirka nalezl rozhlednu s Yahooem dřív a vylezli na ni. Postupně jsme se nahoře sešli všichni, až na Čendu, který se bojí výšek.

Z kaslíku, kde obvykle naleznete deník se zápisy, jsme byly já a Špunt zasypány lístečky, ubrousky, podtácky a účty, které zde zanechali před námi.  Mimochodem, víte proč mají na panství v Třemšíně v erbu kance? Protože slavný Bivoj zabil onehdá toho zuřivého kance právě zde.

Lesními cestami kráčeli jsme pomalu, ale jistě k Rožmitálu, když tu nás zastihl déšť, ne dešťík, ale slejvák. Vedoucí se rozhodli kudy dál a pokračovali jsme. Jen co přestalo pršet, zažundral někdo o oběd a Yahoo si vzpomněl, že jsme vlastně neobědvali. Rozhodl tedy, že poobědváme tady na cestě. Všichni začali vařit těstoviny a Yahoo „rajskou“. Ano, rajská omáčka se většinou nedá zkazit a je proto výborná. Nicméně tomu, co uvařil Yahoo se nedá říkat rajská. Myslete si co chcete, (ale nedivte se kdyby členové výletu vypadali trochu nazelenale, protože ze začátku to připomínalo s prominutim zvratky a později hodně nechutnou omáčku) nicméně každý má jiné chuťové buňky.

Uklidili jsme po sobě a vydali se na cestičku dál. Yahoo by snad ani nepotřeboval hlavu, kdyby vlastnil stříšku nad krk. Nedokáže si ani vzpomenout, že si s sebou vzal kotlík a tudíž by ho teď taky měl vzít s sebou a nenechat ho viset na stromě.

Na kraji lesa jsme spatřili u jedné chajdy včelí úly. Za touto chajdou na jakémsi zarostlém paloučku stála opuštěná brána, kterou Mirek nazval „fotbaliště“, smysl to dává, nicméně je to vysoce neobvyklý název.

 Nakonec  jsme dopochodovali až do Rožmitálu a zde jsme necelou hoďku čekali na autobus do Příbrami. Ani nevím, jestli se už někdy stalo, že Yahoo na nic nezapomněl, nicméně tentokrát tomu tak opět nebylo. Když přijel autobus, Yahoo si na lavičce pro změnu zapomněl bundu. Je na tom dokonce tak špatně, že aby na to přišel musela se Špunt zeptat kde ji má.

Řekli byste, že už někdy někdo dělal kliky ve vlaku? Bobísek by vám mohl vyprávět. Co ten se jich nadělal cestou do Berouna. S klukama se bavili, a vždy když u vedoucích bylo ticho, rozlehl se jeho hlásek se sprostým slovem po celém vagonu. Navíc musel klikovat Yahoovi u nohou, za blesků z Mirkova foťáku. Chudák ve své mluvě nepřestal, a tak se vlakem ozvalo vždy jen Bobeši a jeho sakra, proč zrovna já.

Vláček z Berouna nás už dopravil do Řevnic. Než jsme dojeli, Yahoo kupodivu dodržel slib a říkal něco o tom, jak budeme jakože za doby indiánů na divokym západě.

Výlet byl skvělej, tak je škoda, že nás tam bylo tak málo. JJJJJ:)