Je sice neobvyklé, že sraz byl před klubovnou v 15:00 hodin, ale už je obvyklý Yahův opožděný příchod. Rozdali se celty, Yahoo nás přepočítal a přenechal vedení Lence (jediné vedoucí co šla s námi).

Za lávkou jsme našli první zprávu psanou morseovkou, která nám oznamovala, že naše země krále upadá a my máme jít od lesního amfiteátru po šipkách. Merlin totiž napsal, že nás dovede k Excalibru, aby ho náš budoucí král Anglie mohl vytáhnout. Zpráva nebyla zas až tak strašně dlouhá, ale jelikož jsme se s luštěním střídali téměř všichni, trvalo nám půl hodiny než jsme jí přečečtli a proto nám také bylo patřičné vedro a už jsme se do lesa těšili.

Les u divadla byl příjemně chladný oproti silnici, po které jsme sem došli. Po bílých šipkách jsme došli až k další zprávě kousek nad hájenkou u potoka. Tato zpráva se luštila od prostředka a oznamovala nám, že před námi je úsek bez vody a my máme nabrat alespoň tři ešusy vody a nést je k další zprávě. Ešusy jsme nesli až k potoku, který jsme měli vyčistit, aby si místní obyvatelé mohli postavit mlýny. Není divu, že tato práce kluky hned od začátku zaujala. Nejprve to vypadalo, jako by to ani nebyli oni. Úplně normálně čistili potok. Náhle se ukázalo, že to jsou opravdu oni. Práci si i nám ostatním docela ulehčili. S tomášem a Skerym jsme se snažili vyndat jeden větší kámen, dokud nám nezmizel pod hladinou přehrady, postavené Vítkem, Šnajbim, Čendou a dalšími kluky. Hráz potom probořili a proud odnesl listí z potoka. Kluci jen litovali, že jim Lenka nedovolila postavit hráz znovu, ale i tak jsme tam byli dost dlouho.

Popošli jsme jen o kousek a u kamene nám obyvatelé nechali další zprávu. Zašifrovali ji hadem a děkovali za vyčištění potůčku. Nechali nám zde odměnu, kterou ale museli kvůli zlodějům schovat. (taky nám ji mohli předat osobně!) Po promarněném času hledání jsme ale nic nenašli a tak Lenka zavelela k odchodu. U vrcholu Babky jsme se nezdrželi hledáním šipek, nýbrž pojídáním borůvek, jelikož byly neodolatelně velké a chutné. Důsledkem tohoto odpočinku mělo dost lidí modré pusy.

Přešli jsme Babku, díky růžovým šipkám ztratilili cestu a po trošce hledání jsme pokračovali dál. Šipkování se po nějaké době obarvilo na modro a došli jsme až k další zprávě u potoka. Mimochodem modré šipky byly vidět hůř než ty růžové. Musili jsme si sundat boty a jít potokem, abychom smazali stopy, jelikož jsme byli v nepřátelském území. Potokem se šlo jen asi 10m a pak začlo značení žluté. Ovšem se žlutým značením začal také příkrý kopec vzhůru. Ze začátku se šlo špatně, protože se pod nohami kynklaly kameny. Kopec byl velmi dlouhý a poměrně namáhavý. Vyšplhali jsme se až na úplný vrchol a odbočili doprava. Prošli jsme malinkýma smrčkama a opět mírně zbloudili v lese. Lucka nás provedla hustým smrčím a pak jsme už jen seběhli malý kopeček dolů, abychom mohli opět zbloudit metr od prašné lesní cesty. Vyšli jsme nakonec na té cestě a po pár krocích jsme zabočili znovu do lesa do kopce pod Hroznou.

Zde nás čekala poslední zpráva. Našel ji myslím Vítek a dokonce ji i přečetl, jelikož mu v tom nebránilo zašifrování. Dozvěděli jsme se, že: se nacházíme v místě našeho odpočinku, ale toto místo obsadili zbojníci a my je musíme pobít. Naše i jejich střelivo byly šišky a každý zbojník měl pět životů. Když zbojníci trefili nás museli jsme na cestu. A začalo veselé vybíjení zbojníků. Netrvalo bohužel moc dlouho, posledním živým zbojníkem skončila Ája. Po pár honičkách ji ale stejně někdo sestřelil.

Začali jsme odpočívat, když tu nám řekli, abychom šli pro dřevo. Nám se moc nechtělo a stal se zázrak, Yahoo se nás zastal a řekl, že si máme chvíli odpočinout. Zázrak však netrval dlouho, takže po půlminutě kdy jsme si sedli nás pro to dřevo Yahoo poslal sám. (koneckonců není se čemu divit u Yahooa) A tak se pár lidí včetně mě a Lucky odebralo a šlo pro dřevo. Postavili jsme si hrobečky, někteří přístřešky dva lidé později i stan a byli jsme svoláni k ohništi. Bez tušení, co nás čeká, jsme tam šli, věděli jsme, že nás tam čeká Yahoo, ale nevěděli jsme, co si na nás vymyslí. On nás znovu poslal pro dřevo. Škoda jen, že nám s Luckou nikdo nepomohl přinést, (i když jen kousek) to největší dřevo v lese. No, nevadí. Nemusím snad říkat koho.

Starší se začali vyptávat na naši cestu a my se zase zeptali, kde byla ta jejich odměna. Nakonec jsme byli rádi, že ji nikdo nenašel, protože to byla jen jedna Destilova sušenka a je jasné, že by o ni byl boj. Rozdělali jsme závěrečný oheň, zazpívali jsme červená se line záře, na mě a na Áju po jejím dotazu jestli je tu dost vody na hasení kdyby ten oheň spadl a záporné Uzlově odpovědi, spadla pagoda a každý si dle svého výběru udělal a snědl svou večeři. Večer pak probíhal klidně dokud k nám po setmění nepřišel jakýsi muž o kterém jsem si myslela, že je Merlin. Řekl ať ho následujeme, že nás dovede k Excalibru a tak jsme šli. Šlo se špatně na to posvátné místo, pod nohamy se kynklaly kameny a nebylo vidět ani kořeny na cestě. Bylo trochu zvláštní, že je Merlin tak mlád, když posledně mluvil tak staře trhaně. Z toho důvodu Lucka tvrdila, že je to Artuš. Proč ne, možné by to koneckonků asi bylo.

A najednou jsme tam došli a zřeli ho, magický meč Exculibur. Byl zabodnut v kameni vedle ohně. Muž nás kus od ohně zastavil, protože dál bylo posvátné místo, na které mohl vstoupit pouze on a ten, komu to dovolil. Pravil asi toto :„jsem Merlin a mým úkolem je zavolat sem nyní nového násldníka trůnu“. A víte koho zavolal? Lukáše. Jenže Lukáš tam vůbec nebyl. A tak Merlin zavolal Yahooa. Yahoo k němu přišel a s námahou vytáhl Exculibur. Merlin pak dodal : „prvím jménem jsem se jen přesvědčil, že to je tak jak si myslím a nyní předávám slovo vašemu novému králi“. Yahoo pak řekl něco jako : „drazí poddaní v naší zemi je mnoho rebelů a jsem proto nucen proti nim táhnout, tímto vás zvu 24. června na hrad Kamelot ke kulatému stolu, doufám, že máte všichni svoje meče a pokud ne, tak si je pořiďte“. Merlin nás pak požádal abychom odešli, že musí ještě něco dodělat a my po chvíli teda šli.

Když jsme všichni dorazili k našemu ohni, Špunt odvedla, ty co nemohli přespat, dolů. My jsme si zazpívali pár písniček a okolo půlnoci nás poslali spát.Usla jsem prakticky hned, ale ráno jsem se budila na etapy a stejně mě nakonec vzbudil Yahoo. Nasnídali jsme se, sbalili se a vyrazili jsme i přes můj a Lucčin odpor domů. Když nás Yahoo přepočítával, bylo nás třináct, jenže 13 napočítal i u klubovny, kde nás bylo15. Takže měl trochhu víc dětí než si myslel, že bude mít po odchodu Kuby a malé Dominiky. K odchodu nám mírně kapalo, ale ne dlouho. Rozešli jsme se v podstatě pod házenou.

Výlet byl jako obvykle výborný. J :-)

Dominika