Emilovna (výlet 25. 3. 2006)
k článku je připojena galerieBuď in, buď mrkev !!!  Jó, tak to bylo jedný krásný soboty, že jsme se už doma nudili a proto jsme vyrazili na výlet.............Vláčkama a tranzitem nebo tanzitem a nožičkama, každej podle velikosti, dosoukali jsme se až do Karlovi Vsi. Já osobně jsem teda jela tranzitem rovnou z Řevnic a během čekání na vláčkysty jsme měli zjistit, která budova je tu nejstarší, což nebylo moc těžký k vzhledem k tomu, že jsem stáli přímo před ní... =) Tak jsme se prostě jenom toulali vsí a hledali obecní úřad, co měl otevřeno jen v pondělí... to je ale pech =( Ovšem bylo velmi zábavný pozorovat, zdejší občany, jak nenápadně zalévají květiny u oken nebo ta okna myjí, div z nich nevypadnou, honem rychle vylézají před ploty a začínají děsivě důležité rozhovory, vybíhají vyvenčit psa či prostě jen vycházejí z domu, a to všechno jen proto, aby se koukli, jaká vzácná návštěva jim pochoduje skrz ves! No a co by to bylo za vesnici, kdyby v sobotu dopoledne nejela cirgulárka , takže jsme byli rádi, když konečně dorazil zbytek naší skromné výpravičky a my se moli vydat hledat své motýlky.
Tím byl dán další cíl naší cesty, nalezli jsme na mapě nejbližší co nejvyšší vrch příhodný k žití ( to znamená s dostatkem vody neboli potokem v okolí ) – štulec a vypravili se k němu, nebylo to nic těžkýho, pánč byl od nás přímo na sever, takže stačilo jít stále směrem ručičky buzoly.
Floriánek si ale cestou od nás vyžádal pěkně pestrou módní přehlídku. Začalo totiž pršet, všichni vytáhli pláštěnky a pršet přestalo. Inu dobrá nechal nás ujít téměř půl kilometru a zas nás pokropil, takže vše začalo nanovo a tak nás trápil až do oběda, i když to už jsme si ty pláštěnky stále nesundávali.... No a ta havranovic rodina, ta se v originalitě pláštěnek přímo předháněla....
Kristýna ji měla prakticky bez rukávů – prostě tílko, no a z Havrana se nám stala dokonalá mrkev....
Na štulci jsme se chvíli schovali před deštěm a hledali stopy po alvazezovi. Jo, jo , to místo bylo hrozně zvláštní... Pánč takovýmu Klackovi vysela čepice neustále na stromě... =o) a když jí náhodou sestřelil ňákou tou šiškou nebo sněhovou koulí, tak jí ztratil a nemohl jí vůbec najít....... A nebyl jedinej, na štulci snad nikdo neměl svojí čepici...... =o) No ale nechme čepice čepicemi, vždyť my jsme tu byli kvůli úplně něčemu jinému!!! Takže jsme otevřeli svá ctěná očka a brouzdali po okolí až se konečně ozval vytoužený vítězný pokřik: „Mám to, mám to!! “  A všichni se seběhli ke klackovi, aby ho připravili o kořist... On ji ale ubránil a tak jsme si odnášeli zpět dalších osm indícií.....No a pánč nám už začínalo kručet v bříškách, vydali jsme se k potoku, abychom mohli rozdělat oheň.
Potok jsme sic nenašli, ale nakonec jsme si vystačili s asfaltovou lesní cestou, obklopenou sněhem. No takže jsme nanosili kopec dřeva, rozdělali oheň a počali vařiti..... Teda jen někdo, ono totiž mnohem pohodlnější je si pěkně před obědem schrupnout... Né že by to bylo zrovna něco pro mě, ale Yahoodka si v tom evidentně liboval. No na druhou stranu je to jeho problém, to on přišel o tu zábavu při vaření.... Každej vařil dle svého gusta. Někdo nechal stát ešus s polívkou jenom v ohništi, úplně, mimo oheň. Jinej si rychle uvařil těstoviny z pytlíku a vzal roha. A někdo jako já se tam tři dny piplal s vuřtguláškem, opatlal přes půl ohniště a za pomoci Klacka se snažil uchovat ešus v rovině, ono to totiž neni tak jednoduchý, když ten ešus tak pálí.... Jak to tak všechno začalo pěkně vonět, přilákalo to Yahoov mlsný jazýček a bylo nebezpečné nechávat jídlo nestřežený.... =)
Ale abych se moc nezakecala, jak se patří jsme po sobě uklidili a trajdali zas dál.
Cestou necestou, polem nepolem..... No a víte proč Yahoo běhal škarpou plnou sněhu?? No přece proto, že měl goratexový boty a suchý kalhoty.....
V prudkých svazích si přímo libujeme a zamrzlé potoky nám problémy taky nedělají.... =)
No a tak jsme doťapkali až do Roztok, odkud nás vláček motoráček dovezl do Berouna, kde jsme se rozloučili s Yahooem.
A při klidné cestě do Řevnic jsme si ještě rozlosovali zbylých pět indicií.
Dominika  |
