Tulaci.cz

Sešli jsme se jako minulý tábor v 9 hodin a auty odjeli na naší rosovickou louku. Ale Péťa, Alča, Štěpán a Koudy tam byli už v půl osmé a nosili tyče na týpka. Po příjezdu ostatních se rozdělili práce na dopoledne: Šťovík a Štěpán velké týpko, Lukáš, Libor a nový vedoucí Ondra kuchyň, Péťa s Klíštětem a Terkou holčičí záchod a Koudy sekal trávu. Oběd si každý dělal sám a potom Šťovík s Péťou a se spousty pomocníků stavěli svoje týpka. Po těžké práci se všichni šli vykoupat do zabreberkovaného rybníka. Do noci si pak všichni ve spacácích povídali, hlavně Štěpán s Vráťou.

Čtvrtek 11.7, Druhý den přípraváku

Ráno všichni vyspávali až do devíti a pak jsem přijel já s tátou a mým stydlivým bratrem. Po snídani se pak všichni zapojili do práce. Úkol dne byl hlavně udělat kamna. Lukáš s Péťou vykopali bio, aby byl jíl na základ kamen. Kamna začaly stavět Nikita se Špuntem, ale Šťovík je za chvíli vyhnal a ujal se toho s Lukášem a Péťou. Holky mezitím udělali ještě druhý záchod a já jsem kopal a zpracovával jíl na kamna. Kolem kamen se slezlo početné obecenstvo a v tom Šťovík jako první čmárnul jílem Klíštěti na tričko a posléze se rozhořela pravá jílová válka do které se postupně zapojili skoro všichni. Zvlášť zajímavý byl souboj Verči (Zmije) a Šťovíka. Štěpán s Ondrou mezitím vykopali výlevku. Když jsme krásná kamna dostavěli a dali si obědovečeři, šli jsme se v oblečení vyprat do rybníka. Večer jsme si opekli buřty a ponocovali ještě dýl. V noci Klíště lezlo Lukášovi do spacáku a Vráťa spala v těsném obležení kluků.

Pátek 12.7, Třetí den přípraváku

Ráno jsme vstávali ještě později - v 10 hodin. Po snídani jsme rychle začali pracovat. Šťovík vyhlásil, že od teď se bude dělat za sprosté slovo 15 kliků, nebo 30 dřepů, protože jsme ve tvrdé Spartě. Byla potřeba dodělat kuchyň - takže Koudy, Vráťa, Štěpán a Klíště pod dohledem Špunta vyráběli výdeják a potom skříně. Já, Lukáš a Ája jsme postavili přístřešek u kuchyně a Šťovík s Lenkou na Verčou zatloukali stoly v týpku. Po poledním klidu jel Šťovík na pilu a přijel Uzel s Ohňákem, kteří nám po celý den pomáhali. Holky kolíkovali stany, ale Péťa s Lukášem a Klíštětem to museli předělávat pomocí provázkového pythagorejského trojúhelníka. Já se Štěpánem jsme na hodně pokusů zatloukali lavičky v týpku. Potom jsme hladoví běželi na mišmašovou večeři. Po večeři si Šťovík zařizoval týpko a my jsme šli znovu do rybníka a probírali jsme znamení zvěrokruhu. Večer jsme v týpku zkoušeli spojovat spacáky (Štěpán s Vráťou tam dokonce i spali) a kecali. Pak přišel Šťovík a vysvětlil nám zítřejší přivítání pro prťata, tak jsme museli jít spát dřív.

Sobota 13.7, Věštba

Ráno jsme museli vstávat už v 7, nasnídat se a Ondra nás šel přivázat v řeckých oblecích ke stromu u závory. Dlouho jsme čekali a snažili se být zticha. Prťata konečně našla zprávu, že nás musí osvobodit od kletby tím, že nás rozvážou a dají nám napít. Prťata - byla jen čtyři - šli pro vodu do tábora a pak nás jí polili. My jsme oživli a šli do tábora, kde nás řecky přivítali vedoucí. Následovala přednáška o bezpečnosti a stanech. Demonstrační stan se nestavěl a do oběda se stavělo. Na chvíli přijel Petr a hrálo se během stavby na zloděje. Po obědě jsme na chvíli ve vedru pracovali a pak jsme se šli umýt, zaskákat si a zaplavat do rybníka. Po návratu do tábora jsme museli rychle zakolíkovat stany hřebíčky, protože začínalo pršet a tak jsme zažili první táborovou bouřku. Po večeři jsme si zazpívali pár písniček a učili se novou písničku Vojín XY. Také jsme si demokraticky zvolili vedoucí družin - archonty. Pak jsme k nim rovnoměrně rozdělili zbývající Řeky a tak vznikly historicky první 4 smíšené družiny. Šťovík taky přečetl plán dne a tak jsme už podle něho v 10 hodin leželi ve stanech. Pár lidí si ještě šeptalo, tak je Šťovík vyhodil a udělil jim sparťanský trest - běh na Téčko. Z toho ale sešlo, protože uviděli záhadná světla. Tak jsme vylezli ze spacáků a vydali se po nich. Dorazili jsme k delfské věštkyni, která nám předpověděla budoucnost plnou překážek. Pojmenovala také naše družiny - městské státy: Korinťané(Verča), Thébané (Lenka), Ionové (já) a Dórové (Lukáš).

Neděle 14.7, Dodělávání tábora

Tento den už byl přesně podle plánu dne, takže už byla první služba. Také byla první sparťanská rozcvička, při které se běželo až k závoře a první bodování úklidu. Po snídani Šťovík rozdělil práce na dopoledne. Bylo potřeba udělat umývárku, sušák dle starého stylu, myčák, ešusovník, stožár a řeckou Šťovíkovu bránu. Přijel také Klouzek s Dominikou a práce se rozjely. Po poledním klidu bylo sparťanské posilování a potom se do svačiny dodělávaly práce z dopoledne. Problémy byly se stožárem, a tak se nám ho povedlo zvednout a postavit celkem rovně až na třetí pokus. Po svačině se předávala služba a následovalo osobní volno, ve kterém si každý ztloukal rošty do stanu a poličky. Pak jsme se šli všichni povinně vykoupat. Při mytí ešusů z večeře Lukáš slyšel někoho za potokem. Tak tam se Šťovíkem vyběhli a chytili jednoho rosovického fotbalistu. Ten byl vystrašený, tak ho Šťovík nechal běžet. Ostatní a hlavně holky je ale taky chtěli vidět, tak jsme za nimi šli všichni. Zjistili jsme, že jsou tu na houbách a chtěli jsme s nimi hrát hru na únos. Nemohli se ale dohodnout, tak jsme jednoho unesli. Ostatní se ale asi báli a jen obcházeli tábor a neplížili se, tak Klíště s Johanou tomu zajatci nagelovaly vlasy a pustili jsme ho. Večer nám ještě Šťovík přečetl jednu starořeckou báji o založení Théb a šli jsme do hajan.

Pondělí 15.7, Zahájení

Ráno jel Šťovík pro Pavla a my jsme snídali, cvičili a uklízeli. Když se vrátil, Péťa s Pavlem stavěli Pavlův stan. My ostatní jsme udělali generální úklid celého tábora, sbírali jsme odřezky a skládali dřevo. Pak nám Šťovík sdělil, že bychom měli uctívat bohy, abysme nedopadli jak na přípraváku, a tak každý rod musel postavit bohům oltář. Ionové postavili klasický kamenný oltář s mechem, Dórové moderní pyramidový a Korinťané a Théby přízemní domečky se stříškou. Před obědem se ještě šlo na dřevo a při skvělých nudlích s mákem se Koudy vsadil s Péťou, že za 30 minut sní 2 ešusy nudlí. Jídla snědl Koudy dost, ale překročil časový limit. Pak následoval polední klid přerušený příběhem o Prométheovi. Potom jsme se převlíkli do řeckých obleků a zahájil se tábor vytáhnutím vlajky, zaseknutím sekery a zazpíváním Beze jména. Následovalo společné a potom rodové foto a pak jsme si šli zahrát softík. Než jsme se ale připravili, zasyčely kamna a byla na nich zpráva, od Prométhea, že nás Zeus potrestal za nedostatek darů zničením ohně. My jsme se museli proplížit na horu Olymp a ukrást tam oheň ve svíčkách. Olymp ale hlídali najatí pomocníci bohů - kentauři. Bylo těžké se dostat se svíčkou na Olymp a ukrást tam oheň a ještě těžší pronést zapálenou svíčku do tábora. Podařilo se to jen rodu Dórů a Ionů, protože Terce svíčka zhasla až na táborové cestě. Po hře byla svačina a hned potom večeře. Po večeři jsme se konečně zahráli softball. Vyhrály Šťovíkovy dobré odpaly. Potom ještě Šťovík přečetl něco o Tantalovi a jeho mukách a rozhodl se to praktikovat - byla zavedena Tantalova zkouška - jeden den nejíst, pít jen vodu, nesmět si lehnout a přinést velkou soušku. První odvážlivci se přihlásili na další den.

Úterý 16.7, Výrobky

Po snídani nám Šťovík řekl, že bysme si měli usmířit bohy tím, že jim obětujeme nějaký svůj výrobek. Tak jsme začali ohýbat a kalit měděné dráty, patlat jíl a vyřezávat z kůry. Taky jsme si dělali z drátů prstýnky na usmíření Prométhea. Po dobrém obědě a poledním klidu Šťovík vyhlásil odpolední rozcvičku v plavkách. Hodně totiž pršelo, tak jsme běhali po louce a za běhu cvičili. Pak jsme dali lavorovou válku a řekli jsme si, že se půjdeme vykoupat do rybníka. Tam jsem se umyli a dali si v táboře svačinu. V následném osobním volnu se ještě dodělávaly rošty na rozbahněnou louku. Také jsme odnesli naše výrobky na oltáře a Ionové a Dórové tam našli zprávu, že mají přízeň boha ohně Hefaistose. Po pudinkové večeři, při které se hladovkářům sbíhaly sliny a Klárka už hlad nevydržela, se rozhořela velká debata, jestli se bude hrát středověk, softík nebo bude táborák. Bylo to těsné, ale o hlas zvítězil táborák. Páďa měl dnes narozeniny a tak mu rodiče poslali dárek. Péťa ale vymyslel, že Páďa musí donutit Nikitu, aby udělala 3 kotouly, aby dárek dostal. Páďa za to dokonce nabízel mytí ešusu do konce tábora, ale Nikita byla neoblomná. Nakonec si poručila připravit 3 karimatky s pitím, ponožkami a polštářkem. Když ale kotouly udělala, my jí hodili do potoka. Poté se šlo na dřevo a byl táborák až do 11, ale hladovkáři šli spát už v 9.

Středa 17.7, Osídlování nových území

Ranní rozcvička byla dnes mírnější a kontrola úklidu byla zaměřena na holky. Po snídani jsme se šli učit stavět po rodech přístřešky a stany a dělali jsme soutěž, kdo první postaví přístřešek. Vrátili jsme se do tábora a loupali brambory. Po karbanátkách byl polední klid a pak jsme hráli softík s novým vybavením, kde jako vždy zvítězilo družstvo Šťovíka. Potom nás Šťovík držel v týpku a bylo jasné, že se něco bude dít. Hned po chvíli Rosnička našla zprávu. Bylo v ní, že musíme osídlit nová území a že můžeme vyrazit po sbalení na vícedenní výlet. Z každého rodu ale někdo držel hladovku, takže ti museli nejdřív jít na soušky. Postupně jsme tedy vyráželi k začátku značení u Golema. Pak jsme si krásně oběhli tábor po šipkách. Plnili jsme úkoly jako postavit stan, brodit se bahnem a cvičit. Nakonec každé družině ukázala cestu kravka, všichni se utábořili kousek od sebe pod Golemem a nesměli se navštěvovat. Postavili jsme nacvičené stany a přístřešky a uvařili večeři. My jsme se tajně s Lukášem navštěvovali, ale byl vždycky sprint zpátky, jakmile něco šustlo. Začalo pršet a hřmět a do jednotlivých ležení přišla Pavla Švédová z Našich novin a vyptávala se na poměry na letošním táboře. V 10 hodin jsme šli spát, protože jsme byli unavení.

Čtvrtek 18.7, Výsadek

Něco před půlnocí vzbudili Etruskové archonty a Klouzka. Řekli jim, že si můžou sbalit co chtějí, ale do časového limitu 3 minuty. Batohy měli proto jen Lukáš, Lenka a Verča a jídlo jen Lukáš. Etruskové nás naložili do auta a my odjížděli za zvuku hlasité hudby se zavázanýma očima k neznámým dálavám. Vedoucí Etrusků Šťovík se nás snažil zmást častými otáčkami a dělal nám chutě kuřecím sendvičem. Když jsme dorazili do vojenského prostoru u Jinců a Rožmitálu, ztratil se v něm dokonce i vedoucí Etrusků. a my si mohli rozvázat oči. Museli jsme je ale pořád rozvazovat, abysme neviděli na cedule. Byli jsme vysazeni u Padrtských rybníků na tankodromu a Šťovík nám poradil směr, kudy máme v noci jít a když se nedostaneme do tábora do 7 hodin večer, dojede pro nás. Tak jsme vyrazili trochu jiným směrem, kde jsme očekávali tábor. Na vydlážděné silnici byly nataženy dva ocelové dráty, které nás vylekaly a my se o ně přerazili. Na nejbližším hezkém místě v lese jsme se ve 4 hodiny utábořili tak, že pod nás jsme dali 3 celty a 3 karimatky a přikryli jsme se třemi rozloženými spacáky. Spali jsme do 7 hodin ráno a rozdělali jsme si oheň. Uvařili jsme si snídani, ale při odchodu jsme museli čekat na Klouzka, až si uvaří houby. Vyrazili jsme a došli jsme do vesnice Buková, kde jsme se zeptali jedné domorodkyně. Ta byla hodná, dokonce nás doprovodila a ukázala nám nejbližší cestu do Příbrami. Šli jsme tedy podle jejích rad do vesnice Nepomuk. Tam jsme si dali zmrzlinu a poslali jsme Šťovíkovi smsku z telefonního automatu, který za to Lukášovi sežral 20 korun. Pak jsme vyrazili do vesnice Lázy lesem. Tam nám paní řekla, že do Příbrami je to 8 km, ale bylo to aspoň 11. Cesta přes Příbram byla také dlouhá a náměstí pořád nikde. Když jsme tam došli, vyvětrali jsme nohy s puchýři a najedli se chleba s paštikou. Do dvou jsme potom smskovali, odpočívali a nakupovali. Pak jsme vyrazili po známé silnici přímo do Rosovic kolem hřbitova s panem Mrkvičkou. Šli jsme po tvrdém asfaltu vesnic a snažili jsme se ulehčit nohám chůzí v poli nebo bosí. Ve vesnici Suchodol jsme odpočívali u sámošky a přisedl si k nám jeden vesnický ožrala a snažil se s námi bavit. Když jsme se bavili o jídle, zeptal se nás, jestli si občas zastřelíme nějakou tu zvěř. Verča řekla, že nám to nechutná a on odvětil: "Tak to se tam asi pasete, co?" Tak jsme ukončili rozhovor a vyrazili přes Kotenčice do Rosovic. Před táborem jsme vybalili poslední sladkosti a začali se tláskat. V táboře čekala svačina, ale my neměli hlad. Ulehli jsme a ostatní dělali rošty, nástěnku a most. Po večeři jsme hráli rozhádaný středověk a pak nám Šťovík přečetl pověst o Sisyfovi, který musel chytat Ásopovy oči ve svém hradním vodopádu. Proto se rozhodlo, že se zítra půjdeme vykoupat do Příbrami a ty oči chytat. Šli jsme tedy brzo spát.

Pátek 19.7, Koupání v Příbrami

Dnes v noci byl přepad. Přepadníci - bylo jich šest - se připlížili k táboru už v jednu hodinu, ale pořád někdo chodil na záchod a v týpku si povídal Péťa s Verčou, tak vyčkávali. Konečně na hlídku nastoupil Klouzek a tak se Petr se Zdeňkem vplížili do kuchyně. Klouzek si jich ale nevšiml a tak ukradli várnici, pak sůl, cukr a jiné potřeby kuchyně. Zdeňkovi se dokonce i rozsvítila baterka, ale Klouzek pořád poctivě obcházel tábor. Když byl u umývárky nějaký rámus, vzbudil Klouzek Šťovíka a říkal, že nějací dva kluci odnášejí něco bílýho. Šťovík zjistil, že jsou to přepadníci a odnášejí lavóry a začal budit ostatní, protože nechtěl být unesen. Tábor se budil pokřikem PŘEPAD!! a řinčením ešusovníku. Chvilku jsme se prali a pak jsme se shromáždili v týpku. Probrali jsme dnešní přepad a Petr zahrál dědečkovskou V noci na mě káplo a přepadníci jeli domů. Ráno byl budíček už v půl sedmé, rychle jsme se sbalili a pospíchali do Rosovic na zastávku. Dojeli jsme busem do Příbrami a šli k bazénu. U bazénu jsme měli rozcvičku, protože jsme čekali až otevřou tobogán. Při hře na kočku a myš si Ondra ošklivě zranil ruce, tak jsme hry radši nechali a šli VIP vchodem pro sportovce do bazénu. Pořádně jsme se umyli a šli jsme trénovat plavání na závody. Pak jsme obsadili vířivku a když pustili tobogán, začali jsme jezdit všemi způsoby. Pak tam Šťovík přinesl oči a my jsme je za jízdy museli chytit. Ve velkém bazénu jsme dělali kohoutí zápasy a když bylo tři čtvrtě na dvanáct, odcházeli jsme. Do obchodu před bazénem jsme si šli koupit bagety a našli jsme zprávu, že se máme dostat do tábora pěšky a tam obětovat oči bohyni Artemis. V Příbrami jsme ale nejdřív museli zjistit jméno boha vody a řek. Já, Lukáš a Klíště jsme hledali informace v netových kavárnách a ostatní v knihkupectví a knihovně. Jediná funkční kavárna byla na náměstí za kostelem, tak jsme hned zjistili, že onen bůh se jmenuje Asópos a pak jsme si v klidu vyřídili maily. Ve dvě hodiny jsme vyrazili známou cestou přes Mrkvičku po silnici. Za Příbramí jsme vlezli do lesa a uvařili si tam čínské polívky. Pak jsme pokračovali dál po silnici. Celou cestu jsme si četli časopis Top dívka a hrozně se tomu tlemili. Před jednou vesnicí jsme našli opuštěná 3 koťátka v krabici. Anička s Martinou si je chtěli vzít domů a nechtěli je opustit. Volali jsme tedy Šťovíkovi, který nám sdělil, že je máme nechat v další vesnici a tam si jich všimne někdo jiný. Když jsme dorazili do tábora, řekli jsme Asópos a odnesli oči na oltáře. Byli jsme dost unavení, ale Klouzek musel jít hledat ztracenou várnici. Po vločkové kaši k večeři Šťovík rozdělil body a šli jsme trochu dřív spát. V noci byly slyšet podezřelé zvuky a tak Šťovík očekával další vlnu přepadu. Byly proto speciální hlídky, ale nic se nestalo.

Sobota 20.7, Mořské příšery

Ráno jsme odpočívali až do 9ti hodin. Po snídani byla hloubková kontrola úklidu, při které půlka tábora dostala prasátko. Všichni si pak vylili zlost na kontrole úklidu vedoucích, kde Péťovi s Ondrou kompletně vyházeli týpko. Do oběda se dělaly výrobky z jílu, trávy a kůry, zatímco služba uklízela. Následoval polívací polední klid, kde moc holek nezůstalo suchých. No a pak byla také polívací hra. Náš tábor dobývaly zlé mořské příšery s pytlíky plnými vody. Koho se voda dotkla, byl vyřazen. My jsme proti nim neměli šanci a jen utíkali, takže po chvilce jsme byli všichni vyřazení. Příšery obsadily tábor a my ho museli znovu dobýt. Příšery potřebovaly k životu lavory, které když jsme vylili, tábor byl náš. Ze začátku jsme chtěli všichni udělat společný útok, ale nevyšlo to a všichni se rozutekli. Lukáš a Štěpán unesli dva lavory a pak dlouho nic. Koudy jeden pak vzal, ale Ondra ho v lese dohonil a ještě našel jeden námi schovaný. Snažili jsme se zase dělat společné útoky a to už ztráty lavorů byly větší, protože jsme odlákávali pozornost. Poslední lavor příšery schovaly do přesunuté marodky a ten jsem vylil já, takže hra skončila. Po večeři se šli skoro všichni koupat a poté byla generálka na zítra – táborák s písničkami a Páďovými dobrotami.

Neděle 21.7, Návštěvák

Ráno byla mírná nedělní rozcvička a potom jsme se převlíkli do řeckého a pózovali jsme na několik fotek. Pak jsme se zase převlíkli do sportovního, protože začínala řecká olympiáda, na které se provozovaly disciplíny pentatlonu. První byl běh ve dvojici v délce jednoho stadionu kolem kolíku, druhý zápas wrestling, kde se muselo vytlačovat z provázkového kruhu, třetí byl hod diskem na softíkové louce, kde zazářila diskobolka Verča a pak už byl obídek. Potom si šli někteří hladovci pro Tantalovo znamení na Olymp a mezitím už začala čtvrtá disciplína – skok do dálky s plně naloženým baťohem z místa. Po téhle disciplíně už začali přicházet rodiče, tak hod oštěpem už se odehrával jen individuálně a navíc ho po úspěšném hodu Uzel zlomil. Do 4 hodin každý šel s rodiči na houby, jedl sladkosti a vyprávěl jim svoje zážitky. Asi ve 3 se ale všichni vrátili, protože začalo pršet. Po dešti rodiče začali skákat s batohem, který byl trochu těžší. Těsně výkony vyhrály rodiče. Potom byl zápas, ve kterém Uzel porazil Šťovíka. Pak se šlo házet diskem. Verče se už nedařilo, ale zazářil Uzel. Pak už rodiče začali odcházet a my jsme ještě hráli vybiku všichni proti rodičům, kde jsme vyhráli my. Pak už všichni kromě paní Polívkové odjeli a my se chystali na velký táborák. Navečeřeli jsme se a slavnostně zapálili oheň. Po pár písničkách jsme šli tancovat polku na tulácké písničky, pak Šťovík zajel do tábora s Felícií a rozjely se tucárny, na které jsme dlouho tancovali. Na konec byla série ploužáků a pak ještě v týpku pár ukolébavek.

Pondělí 22.7, Cesta do podsvětí

Ráno byl budíček normálně, i když jsme byli unavení z minulé noci. Hned po snídani jsme vyběhli do stanů, sbalili si věci a naložili se ke Šťovíkovi a k hajnému do aut. Jeli jsme ke sv. Anně a tam jsme zabočili k lesní školce. Tam se pěstovaly malé stromky a my je měli za úkol zbavovat plevele. Pracovali jsme rychlostí jeden záhonek za hodinu, ve špičce dokonce jeden záhonek za půl hodiny. Koudy odvážel odpad a hlouček kolem Lukáše vzadu začal víc kecat než pracovat. Mezitím vedoucí byli u běžkyně a přehazovali tam dříví. Na jednu hodinu přijela Nikita se Špuntem a s bramborovou kaší s párkem. Po jejich odjezdu jsme ještě vypleli dva záhonky a zase s panem hajným odjeli do tábora. V táboře byl do svačiny odpočinek a pak se hrál softík. Hrály se dvě hry a pokaždé vyhrál, jak jinak, Šťovík hlavně díky dobré práci Bobeše. Po softíku následovalo bouřlivé předání služby a po večeři se nandávala plachta velkého týpka, která se musela poopravit. večer jsme si udělali táborák bez vedoucích, protože ti pořád někde poletovali a šeptali. Když jsme šli spát, u umývárky se našla zpráva, že Zeus chce Zlaté rouno a že my ho máme přinést. Musíme ale nejdřív do podsvětí za Hádem, aby nám řekl, kde rouno je. Kde je vstup do podsvětí jsme ale museli vyzvědět od delfské věštkyně. Tam jsme se společně vydali a zjistili jsme, že před branou do podsvětí hlídá trojhlavý pes Kerberos, kterého musíme odlákat jedině lidským masem, které ukradneme z labyrintu na Krétě. Na Krétu se tedy vypravili malí. Klíště se mohlo rozhodnout, jestli bude malá nebo velká. Cesta do labyrintu začínala u Golema, kde museli prťata jít po provázkách až k Minotaurovi a tam mu vzít maso. V táboře se mezitím velcí balili na dvoudenní výlet a vyžírali kuchyň. Když se malí vrátili, začali velcí vyrážet 4 minuty po sobě po svíčkové cestě, která začínala u věštírny. Po chvíli byl vchod do podsvětí a my tam museli položit maso a být zticha, abychom neprobudili Gerbera. Pak svíčky zahnuly doprava a pod stromem číhal had, který nás chytnul za nohu a vylekal nás. Hned za ním byla řeka Styx, kde nás převozník Charón nechtěl převézt, takže jsme se museli brodit bahnitým potokem a boty byly v háji. Nečekali jsme ale, co přijde o kousek dál. Vešli jsme na cestu, ale tam byly koleje plné hlubokého bahna. Každý šel za svíčkou v dáli a zapadl do něj. Když si to ale uvědomil, slyšel už UÁAÁAÁÁ!! a viděl řítící se tělo strašidla Péti. Péťa se nás snažil shodit do bahna a většinou se mu dařilo. Když jsme se z bahna dostali, zjistili jsme, že Péťa je taky celý od bahna a bahní ještě nezasažené části oblečení a obličej. Rychle jsme se tedy vzdálili a slyšeli vábný hlas. Když jsme ale za ním šli, zjistili jsme, že to jsou sirény a museli jsme jim odevzdat jednu věc např. spacák, karimatku nebo Klouzek sandály. Já s Verčou jsme sirény neslyšeli a Štěpán odolal. Těsně před koncem nás ještě vylekal plyvač ohně za stromem. Na konci byla zpráva, že jsme v Tartaru a že se máme utábořit. My jsme ale živě diskutovali, jak se Péťovi pomstíme a čekali na všechny. Soutěž o největší zabahnění vyhrála Lenka, která byla opravdu od hlavy až k patě natřená bahnem. Když všichni došli, přišel Hádes a řekl nám, že v říši mrtvých nemůžeme tábořit a že nás povede. Verča a Alča nadávaly, protože už byly ve spacácích. Hádes nám ještě řekl, že za pár dnů nám odhalí, kde zlaté rouno je. Šli jsme ještě přes menší bažiny a po táborové cestě na Téčko. Tam nám Hádes řekl, že se jdeme vyspat ke studánce, kde jsme předloni brigádovali. Tak jsme tam zabočili, ale pochybovali jsme, že jdeme dobře. U studánky jsme se rozhodovali, jestli uděláme oheň, ale spánek zvítězil a my udělali hrobečky vedle sebe a usínali při hře kukuřice.

Úterý 23.7, Výlet na kuchyňku

Vzbudili jsme se až v 10 hodin a pomalu jsme si šli vařit snídani. Snídaně byla větší, takže nakonec přerostla v oběd. Šťovík přivalil kládu ze silnice na sezení, ale pak se musela odvalit zpět. Během snídaně přijel hajný na motorce a ptal se, kde jsme se tu vzali. Když mu Šťovík vysvětlil, že jsme přišli v noci, řekl nám, ať oheň pak pořádně uhasíme a odfrčel na své motorce. Po jídle jsme zase vlezli do spacáků a usínali. Ti, kdo nespali, sušili oblečení a loupali z něho bahno. Asi ve 12 hodin přišli s křikem prťata a začali si vařit oběd. My jsme leželi a jedli chleba s paštikou a cibulí. Když jsme se všichni najedli, splnili jsme předsevzetí, že každé hnusné ohniště opravíme. Vyhrabali jsme popel a kameny z velkého starého ohniště a udělali krásné nové ohniště. Popel jsme zaházeli trávou, aby nebyl vidět. Upravili jsme okolí ohniště jehličím a ještě zlikvidovali jedno černé ohniště. Potom jsme šli na koně a vyrazili na Kuchyňku. Vylezli jsme na kopec, ale Kuchyňka to nebyla. Šli jsme tedy na východ a došli k rozhledně, u které jsme už letos byli na jednom čundru. Závodili jsme, kdo oběhne rozhlednu po římse rychleji. Zazářil Bobeš, který měl nejlepší čas z malých. Potom jsme šli dále na východ, ale Kuchyňka tu zase nebyla. Vrátili jsme se tedy po červené značce a Kuchyňku konečně nalezli. Zahráli jsme si tam na deset a pomalu šli do tábora. Cestou jsme narazili na strom čerstvě sťatý bleskem, kde kusy dřeva byly až 50 m od stromu. V táboře jsme šli na dřevo a pak se šli bahňáci vyprat do rybníka. Zpátky nás Šťovík odvezl pickupem a hned byla večeře. Už bylo pozdě, tak jsme šli spát. Celou noc „hlídali“ vedoucí a ztopili přitom plnou mírku dřeva.

Středa 24.7, První pomoc

Ráno byl prodloužený budíček a pak rozcvička se slalomem v lese. Vedoucí ráno museli na dřevo, aby doplnili to, co v noci spálili. Dopoledne jsme hráli na zvědy. Každý rod dostal jednoho zvěda z jiného rodu a se zavázanýma očima ho dovedli k tajnému místu v lese, kde postavili přístřešek. Na zpáteční cestě zvěd už viděl, tak ho provedli oklikou zpět do tábora. Pak měl za úkol rod najít ten přístřešek, který jeho zvěd viděl. Hru vyhrály Théby díky tomu, že viděli svůj přístřešek už při cestě se zvědem do tábora. Po vynikající kuřecí číně a dlouhém poledňáku nám Ohňák vysvětloval a Špunt názorně ukazovala první pomoc. Probírali jsme krvácení, spáleniny, omrzliny, zlomeniny a resuscitaci. Po této přednášce nám bohyně Héra napsala, abychom si to šli vyzkoušet v praxi – šipky začínaly u Vacáku. Tak jsme tam šli společně a na cestě na Bukovou byla zpráva, že jeden z každého rodu má zlomenou pravou nohu a levou ruku, popálenou pravou ruku a ještě krvácení na spánku. My jsme tedy vybrali toho nejlehčího, obvázali ho a dali mu dlahy. Pak jsme ho nesli do tábora tak, aby se jeho zlomeniny nehýbaly. V táboře nám Ohňák vytknul, co jsme udělali špatně a pak se šlo na soušku za dva body. Po večeři hodně pršelo, tak jsme byli vesměs v kuchyni a Šťovík kopal odvodňovací kanálky. Potom byl v týpku s rozdáváním bodů po dlouhé době a šlo se spinkat.

Čtvrtek 25.7, Etapovka

Ráno proběhlo až příliš obyčejně. Po kontrole úklidu jsme hráli vybiku všichni proti všem a v tom Pavel zavolal, že viděl někoho za softíkovou loukou a že utíká pryč. Všichni jsme tam teda běželi, ale nic jsme nenašli. Když jsme se vrátili do tábora, našla se na nástěnce zpráva od Háda, že před tím, než nám vydá zlaté rouno, musíme složit závěrečnou zkoušku. Měli jsme se sbalit na jednodenní výlet a cesta začínala u východu z podsvětí – tedy u studánky, kde jsme po noční bojovce spali. Začalo tedy rychlé balení a vyrazilo se v pořadí Thébané, Ionové, pak mezera a Dórové s Korinťany. Théby na tom byly nejlépe, protože měli přízeň bohů Artemis, Área a Héry. Korinťané měli přízeň boha Apollóna a Héry a Ionové s Dóry měli jen boha Hefaista. Po třech kilometrech jsme dorazili na Téčko a Ionové tam o kousek předběhli Théby. Doběhli jsme ke studánce, ale nikde nic. Tak jsme hledali všude, ale pořád nic. Když už jsme slyšeli Dóry s Korintem, bylo slyšet pískání na cestě a objevila se tam zpráva. Doběhl k ní první Páďa, a tak jí mohli první luštit Ionové a mohli jít dál, protože kdo neměl přízeň Hefaista, musel rozdělat oheň a uvařit čaj. Hned kousek dál nastal mor a kdo neměl bohyni Héru při sobě, musel udělat pevná nosítka a odnést v nich jednoho člena rodu. Naštěstí mor brzy pominul a my mohli zas jít normálně. Pořád vedli Ionové, ale Dórové a Théby je doháněli. Přišli jsme k potoku a za ním jsme museli vylízt na strmý kopec. Nahoře jsme si udýchaní přečetli, že nejstarší si musí svlažit čelo v potoce pod kopcem. Tak jsem běžel já, Koudy a Štěpán a bylo to velice vyrovnané. Pak začal krutý boj o místa mezi těmito třemi rody. Běželo se hustými mladými smrčky a bylo to náročné. Johana jako první našla u seníku zprávu, že kdo nemá přízeň Apollóna, musí složit text s řeckými názvy na melodii Franta Novák, Strom nebo Vojín XY. To jsme skládali docela dlouho a pak jsme v pořadí Théby, Ionové vyrazili dál a za chvilku v bažině byla zpráva, že teď máme hodinu na oběd a že nesmíme 90 minut mluvit. Uvařili jsme si tedy skvělé těstoviny Amore mio a jedli v nejhustším lijáku. Oheň se uhasil sám a my vyrazili ve 13.23 společně s Thébami. Nemohli jsme ale vůbec najít značení a pořád jsme se vraceli. Tereza tedy zavolala Péťovi a zjistila, že máme jít pořád rovně po cestě. Mezitím nás ale dostihl Lukáš s ostatními Dóry a my byli naštvaní, že stáhli svoje 20timinutové zpoždění. Poté jsme dorazili na asfaltovou červenou značku a šli směrem tábor. V dálce jsme viděli bohy, kteří nám značili cestu a ty jsme pořád stíhali, takže nám stavěli překážky do cesty. Nejdřív ten, co neměl Artemis při sobě musel čekat 15 minut a pak všichni 5 minut. Když jsme ušli asi kilometr do kopce, museli jsme obětovat vodu ze studánky tam, kde jsme čekali těch 5 minut. Pak jsme vyšli ještě výš a Théby už měli velký náskok. Ty jsme došli u další zprávy a akorát odcházeli. Měli jsme obětovat 6 listů z různých stromů bohyni Démétér. Pak jsme cestovali po hřebenu a na místě bitvy, kde byl krásný výhled na Rosovice měl ten, kdo neměl Área postavit mohylu z kamenů do výšky archontova pasu. Pak skončilo značení a v trávě byl průzor, který ukazoval na hráz vzdáleného Vacáku. Tak jsme se tam lesem vydali a v našem rodu vypukly rozepře o směru, kterým máme jít. Nakonec jsme se po mnoha bažinách vynořili u Malé Bukové. Tam jsme potkali Thébany a připojili se k nim. Dórové dokonce šli do Velké Bukové na kukuřici a hrušky. Ionové s Thébami zamířili k Vacáku a čím víc se tam přibližovali, stoupala nervozita. Nakonec jsme se rozběhli a soutěžili o zprávu na hrázi. Žádná tam ale nebyla – jen šipky. Tak jsme se uklidnili, ale v lese před táborem to začalo na novo. U latrín jsme nasadili sprint a tak Ionové dorazili první. První měl ale být ten, který zazpívá první svou písničku. Théby si ale její text zapomněly u mohyl, takže Ionové po nějakých úpravách své písně na melodii Franty Nováka píseň zazpívali a etapovou vyhráli. Zde je její text:

Tam poblíž Olympu žijí Ionové,

v Řecku zase žijí Dórové,

Minotaurus žije v labyrintu

a Zeus tam poslal bahno z Korintu.

Jó, říkal to Hádes, já měl jsem v noci sen,

že zlaté rouno putuje přes svatou zem,

že Théby jsou statečný a jdou do podsvětí

a Pýthie jim radí nechoďte do zajetí.

Když plníš Tantalova muka někde v táboře,

potkáš neznámého kluka, co má nos nahoře.

Zjistíš, že s nimi jdou i Dórové

a namlátí ti řečtí, udatní bohové.

Vytvořil: Péťa | Přidáno: 2007-01-30 14:29:49 | Sdílej na Facebooku